Já zdravit umím

16. května 2014 v 20:03 |  úvahy,poezie
Znáte ten pocit, když vám na váš pozdrav dotyčný neodpoví? Říkáte si, že vás třeba neslyšel, neviděl, měl špatný den. Další den se pokusíte o to samé, ale bez úspěchu? Snažíte se tolik, že i když je osoba zachmuřena a šíří okolo sebe negativní vlny, pozdravíte a usmějete se stejnak? Pak patříte do stejné kategorie lidí jako já.
Naivně totiž doufáme, že se naše okolí změní… Zdravíme, rozdáváme úsměvy a na oplátku se na nás zrcadlí škarohlídi a ignoranti bez stopy emocí či empatie ve tváři. Má cenu se kvůli takovým lidem namáhat?
Love this



Neříkám, že je to tak se všemi. To by pak bylo spíš něco v nepořádku se mnou, kdyby mě nepozdravil vůbec nikdo. Když pozdravím známého, většinou mi odpoví. Ale o to víc mě překvapí, pokud ne.

Nedávno jsem seděla s kamarádkou v tramvaji a naproti nám si sedl můj spolužák. Dřív jsme se docela i kamarádili, ale to nikomu nekladu za vinu, že už kamarádi nejsme. Mile jsem se na něj usmála, zvedla symbolicky ruku a řekla to jedno slovíčko, které evidentně spousta lidí nezná: "Ahoj." A místo odpovědi jsem dostala pouze pohled na jeho znuděný výraz a nezájem v jeho očích. Neřekl ani píp, ani nekývl, ani se neusmál. Chvíli na mě hleděl absolutně bez emocí a pak se otočil, jako kdyby ho ten pozdrav obtěžoval. Od té doby už před ním sklápím hlavu a otáčím se zády. Kam až mě ta moje nevinná zdvořilost dotáhla?

Na procházce po vesnici jsem viděla krásné koťátko, šla jsem si ho pohladit. Když jsem ho hladila u plotu jednoho z domů opodál, vykoukla na mě dvě dětská kukadla. "Ahoj, máš hezký koťátko, to je tvoje?" zeptala jsem se ho. Neodpověděl. Nevzdávala jsem to: "Ahoj." Stále nic. "Ty mě nepozdravíš?"

"Pepiku, poď domů!,"ozval se hlas z domu. Matka nezdravícího Pepika se ukázala být prototypem přísloví Jablko nepadá daleko od stromu, a proto mi na můj pozdrav také pro jistotu neodpověděla.

To dnešní rodiče své děti vůbec nevychovávají? Pamatuju se, že kdykoli mě maminka někomu představovala a já nepozdravila dost nahlas, máma mi udělala takovou ostudu, že jsem si to do příště rozmyslela.

Dnes jsme se na eskalátorech shodou okolností míjely s mojí sousedkou. Koukla mi do očí a pak je rychle sklopila. Zase jsem se naivně namáhala a slušně na ni zavolala "Ahoj, Evi." Byla ode mě na vzdálenost necelého jednoho metru, ale místo jediného krátkého pohledu, úsměvu, či jakéhokoli projevu, jen dělala, že něco hledá v kabelce.

Myslím, že víc příkladů už uvádět nemusím. Bylo by to na dlouho, a jelikož nejsem stejná jako tito lidé, nechci na vás přenášet moje znechucení.

Ráda se občas dívám na seriál První Republika. Nejen kvůli mým oblíbeným hercům, režisérovi a zápletce, ale také kvůli dobové atmosféře a chování. Jak spolu lidé jednali, jak se smáli, zdravili, chlapi drželi dveře dámám a smekali klobouky na potkání, to se už bohužel nevidí a neuvidí.

Existuje vůbec reálná šance, že naše lidstvo nezdegeneruje? Nestanou se z nás všech stroje bez emocí, taktu a empatie? Jak tomu můžeme zabránit?

Jednoduše. Naučme se zdravit. Já zdravit umím! A není to těžké. Naučí se to i lidé handicapovaní. To je potom údivu, když vás v dnešním světě pozdraví nevidomá dívka s pejskem. A teď by se výše zmiňovaní ignoranti měli nad sebou zamyslet. Dívka mě nespatřila a nikdy bohužel asi ani nespatří, ale stejně mě potěšila svým milým úsměvem a pozitivní aurou okolo sebe.

Zdraví mě i cizinci. Přijedou sem na dva dny, ale i přesto se naučí nejdůležitější česká slovíčka. Toto chování je mi příjemné, proto to sama také aplikuji. Učím se anglicky, německy a budu i francouzsky, abych lidem více rozuměla a oni mně. Kdykoli jedu do nějaké země, naučím se, jak se děkuje, prosí a zdraví. Kalimera, Kalispera, Kalinixta (řecky Dobré ráno, večer, noc)

Udělejme lidem v našem okolí radost a občas se usmějme, pozdravme, kývněme, cokoli! Nechci moralizovat, jen se nad touto problematikou zamýšlím. Mě to mrzí a asi jsem naivní, když nám stále dávám šanci na změnu. Co si myslíte vy?
 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. května 2014 v 20:22 | Reagovat

Máš pravdu. Navíc lidé zřejmě neznají pravidlo: Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost. Když nepozdraví člověk, kterého znáš a on tebe je to ignorant bez vychování. I nepřátelé se mají pozdravit, pokud se přímo setkají a nestačí se navzájem vyhnout. Možná chladně, bez úsměvu, třeba jen pokývnutím hlavy. Klidně pozdravím i mladšího člověka, i když se známe jen ,,z vidění". Většinou odpoví. Jsem ráda, že máš dobré vychování.

2 zvachalova zvachalova | 16. května 2014 v 20:30 | Reagovat

Ja jsem vyrůstala na vesnici, takže jsem se zdravit naučila. Poté jsem se přestěhovala do velkoměsta. Neuplynulo ani pět let, a když pozdravím v mojí rodné vesnici, nejenom že se nedočkám odpovědi, ale ještě mě mamka napomene, abych nepřiváděla do rozpaků cizí lidi... Kde jsou ty časy, když jsem dostala vynadáno, protože jsem nepozdravila paní sedící za oknem?
Bohužel se lidi neodnaučili jenom zdravit, ale i si sebe navzajem všímat... Smutná to doba

3 Takara Takara | Web | 16. května 2014 v 20:38 | Reagovat

Tohle zažívám poměrně často...faktem je, že to mám v cizím jazyce, tak je vždycky omlouvám, že mi asi nerozumněli :)nicméně pozdrav už neopakuju...:)jednou stačí (si myslím) a když mě někdo osočí, že jsem nevychovaná, opáčím, že už jsem zdravila...:)

4 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | E-mail | Web | 16. května 2014 v 20:58 | Reagovat

Zdravím, ačkoli se přiznám, že už jsem se tomu párkrát taky vyhnula - většinou u lidí, u kterých jsem si nebyla jistá, jestli jim mám říct spíš "ahoj," nebo "dobrý den." Ale všeobecně radši pozdravím, i když jsem extrémně stydlivá a komunikace s lidmi, kteří mi nejsou tak blízcí (byť by se jednalo jen o pozdrav), je mi nepříjemná. Když mi neodpoví, většinou to beru tak, že mě třeba přeslechli (když jde člověk po ulici a v hlavě něco řeší, přehlídne ledacos.) A nebo, že jsou to prostě hulváti a dál to neřeším.

5 devilguineapig devilguineapig | Web | 16. května 2014 v 21:00 | Reagovat

Ľudia z okolia ma väčšinou označujú ako tichú priam mlčanlivú osobu, ale môžem povedať, že ak vidím nejakého známeho, vždy ho pozdravím, pretože je to jednoducho známka slušnosti. Napriek tomu poznám mnoho urečnených ľudí, ktorí si nedajú tú námahu odzdraviť... A potom tak rozmýšľam nad tým, či je niečo zle somnou alebo s nimi.

6 Naděje Naděje | Web | 16. května 2014 v 21:47 | Reagovat

Také vidím, že na vesnici, kde jsem ještě nedávno bydlela, se častěji setkávám s tichem jako odpovědí na svůj pozdrav. Lidé co mě znají z dřívějška zdraví, ale nový přistěhovalci s tím mají už problémy. Nu co nadělám? Prostě začínám u sebe a vytrvale zdravím dál.

7 hogreta hogreta | E-mail | Web | 16. května 2014 v 22:19 | Reagovat

Já zdravím, ale dostávám se do věku, kdy přestávám vědět, jak zdravit. Jakože ne, že bych ta slova zapomněla, ale najednou u vrstevníků, kterým jsem až doteď mohla bez problémů říkat "ahoj", prostě váhám. Nemůžu říct dvaadvacetileté slečně "ahoj", když se třeba známe jen od vidění. Nebo ano? Ale zjišťuji, že nebudu jediná. Včera jsem vstoupila do šatny v tanečním studiu, kde seděla lektorka, asi tak stejně stará jako já. Já vstoupila s "dobrý" a ona na mě "čau". Pak jsme se obě zarazily, já ji řekla "ahoj" a ona na mě v tu stejnou chvíli "dobrý". Pak jsme se tomu musely zasmát.

Ale myslím, že se snažím zdravit. Pokud už dělám, že někoho nevidím, nedělám to proto, že bych se s ním nechtěla zdravit, ale většinou proto, že vím, že máme společnou cestu a že si s tím člověkem nemám co říct a nastalo by dlouuuhé trapné ticho, pro oba z nás. Každopádně pokud mě někdo pozdraví, tak je samozřejmostí, že odpovím, to je bez debaty:).

8 K. K. | E-mail | Web | 16. května 2014 v 22:31 | Reagovat

Ráno jsem přemýšlela o něčem podobném. Celkově se k sobě hodně lidí chová hrozně. Ženská táhne kočár sama do tramvaje - mladej chlap sklopí oči a běží do druhých dveří... Nastoupí rozpadající se důchodkyně, školáci čumí radši z okýnka...

V bývalé práci nám ředitelka místo odpovědi na pozdrav radši vynadala. Když jsem vycházela z budovy, nacpala se do dveří první (já měla mít přednost ať jsem podřízená nebo ne) - a ještě měla kecy, že se s kolegyněmi nějak podezřele smějeme...

O to víc jsem teď šokovaná v nové práci, kde jsem asi 4 měsíce - tam je to úplný opak, všichni se k sobě chovaj slušně, zdraví se, děkují si. Dneska jsem šla s vařícím čajem, šéf popoběhl a podržel mi dveře... Je docela smutný, že je pak člověk v tranzu z věcí, které mají být vlastně samozřejmostí...

9 v. v. | Web | 16. května 2014 v 23:21 | Reagovat

Panejo, tolik komentářů, koukám, že v tom nejsem sama!:)

[1]: Děkuju, já jsem za mé vychování taky ráda. Možná jsem naivka, ale aspoň se snažím být slušná a přívětivá.

[2]: To se mi stává taky! Takový to "Ty toho pána znáš?" "Ne." "Tak proč ho zdravíš?" Ale od mamky ne, ta zdraví úplně všechny a všechno :D

[3]: Jednou to možná vážně stačí :)

[4]: Jo! To je fakt, taková ta kategorie okolo 20-35 let, někteří k tomu ještě vypadají velmi mladě, takže se také vždy rozhoduju, jak pozdravím. Ale většinou ze sebe něco vymáčknu. A taky jsem stydlín, ale od malička se s tím snažím bojovat :)

[5]: Moje slova... Vždycky se sama sebe ptám, co jsem komu udělala.

[6]: To je pozitivní přístup :)

[7]: Je to fakt, že je to s rostoucím věkem takový mlhavý... ale co je lepší? Řekneš jí "Dobrý den" a budeš za divnou a neřekneš nic, pak je to neslušný. Řekneš ahoj a usměješ se, to člověka (pokud je normální) vždycky potěší. :)
Hele já se upřímně taky vyhýbám společné konverzaci v MHD (s některými lidmi, zato s některými kecám strašně ráda :) protože, jak říkáš, neměli bychom si co říct a byly by trapná ticha...Ale, toho spolužáka např. jsem nezdravila stylem "Ahoj, pojď se se mnou bavit, budu tě prudit svejma řečma a ty to budeš muset poslouchat" :D To vůbec ne. Já to chápu, se spoustou lidí nenacházím společná témata, proto je nevyhledávám a oni mne. Ale, já ho zdravila takhle jako "Ahoj, známe se 4 roky, chodíme spolu do jedné třídy. Zdravím tě, protože sedíš pár metrů ode mně a přijde mi to slušný.:)"

[8]: Jé, to je hezký s tou novou prací!! :) To ti přeju, je to vzácnost a měla by být častější :) Jinak co se týče chování v MHD, radši no comment..

Děkuju moc za milý komentáře, jsem ráda za vaše názory!:)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. května 2014 v 23:37 | Reagovat

Mám jeden fígl. Když nevím, jestli říci ahoj, nazdar nebo dobrý den, klidně řeknu zdravím vás! zdravím tě! podle toho jestli si tykáme nebo ne.

11 intreality intreality | Web | 17. května 2014 v 6:17 | Reagovat

Tak já vám to tu jdu trošku vyvážit z té druhé strany. Známé a sympatické lidi zdravím, nesympatické ne, protože se jich bojím a nechci, aby se mi podívali do očí. Nezdravím také některé lidi u nás na vesnici, kteří si to vynucují. Prostě potřebuji uvnitř sebe cítit, že tomu člověku ten dobrý den skutečně přeji a dokážu se na něho usmát a nějakou tu dobrou energii mu doopravdy předat :)
Je docela milé, když jdu po ulici a zrovna mám té energie na rozdávání, tak skutečně jdu, zdravím se s lidmi a všichni se na sebe usmíváme jako sluníčka.

12 Regi Regi | E-mail | Web | 17. května 2014 v 7:02 | Reagovat

Ahoj... :-)
Taky patřím do skupiny zdravících. Zůstaň pořád taková a nevzdávej to. Ať je nás čím dál víc.

13 eazi eazi | Web | 17. května 2014 v 21:01 | Reagovat

Ahojky. ;)
Dělám brigádně v obchodě se sportovním oblečením. ZjišŤuju, že už podle pozdravu lze odhadnout, jaký ten člověk bude a co od něj čekat... ;)
Jinak souhlasím s [1]: moudro Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost. Mi vštěpovali od malička a mrzí mě, když ho lidi kolem ignorují...

14 R•M•Ž R•M•Ž | Web | 17. května 2014 v 21:45 | Reagovat

Máš pravdu. Spoustu lidem chybí základy slušného chování, tedy takového, které nikoho nepohoršuje a tohle je teda vážně opruz.. Horší je, když na "Dobrý den" neumí odpovědět ani učitel nebo někdo vyššího postavení, tam se očekává, že tohle umí.. ale evidentně se všichni pleteme.. Mrzí mě, jak se tahle společnost potápí a úctu těm, kteří to tady drží pohromadě

15 Smile *J* Smile *J* | Web | 18. května 2014 v 12:33 | Reagovat

Ahoj. nominovala jsem tě do Liebster Award. Více se dozvíš na blogu. Zatím pa :) (http://sweet-fruit-color.blog.cz/1405/liebster-awaard-ii )

16 Dominique55 Dominique55 | E-mail | Web | 18. května 2014 v 16:57 | Reagovat

Já teda patřím k pravému opaku. Když mi jednou nepozdraví už se podruhé nenamáhám a vůbec mi to problém teda nedělá, je mi to celkem úplně fuk proč mi kdo nepozdraví, protože já to stejně nijak neovlivním, je to jeho rozhodnutí, které na mě nezávisí a které já nijak nezměním, když semnou má problém tak ať, hlavně že ho s sebou nemám já...Stejně se mi nelíbí, že se mají všichni zdravit jen ze slušnosti i když se neznají, nemají rádi atd, protože mi to přijde nadmíru nesmyslné. Zapomínáme na to, že nic není a ani by nemělo být samozřejmostí, protože vše by zejména mělo vycházet z nás, našeho vlastního přesvědčení a toho, že to udělat chceme, jelikož to tak opravdu cítíme a né, že se něco nějak má...

17 Elena K. Elena K. | E-mail | 18. května 2014 v 20:54 | Reagovat

Úplně souhlasím! Ráda bych věřila, že patřím do stejný skupiny jako ty, i když se sem tam někdy bohužel to slůvko přeslechne, obvlášt třeba při hluku na chodbách. Určitě to nevzdávej a #staypositive, aspoň pak budeš mít dobrou karmu.

18 ledvinkamoda ledvinkamoda | Web | 18. května 2014 v 23:10 | Reagovat

Ledvinka je opět v módě!
https://www.facebook.com/pages/Ledvinka/300030496745673?fref=ts
https://twitter.com/LedvinkaModaCZ

19 Proby Proby | Web | 19. května 2014 v 11:37 | Reagovat

Jsi jako já, nemám co dodat :)

20 -MSW- -MSW- | Web | 19. května 2014 v 14:40 | Reagovat

veľmi sa mi páčia tvoje poviedky a proste celý blog :) mám rada ľudí ktorí sú úprimní a neboja sa to dávať najavo aj verejne :) si mi sympatická a veľmi mi pripomínaš Emmu Watson,asi ti to veľa ľudí hovorí :D hlasujem za teba na miss blog a dúfam,že vyhráš :)

21 Monnie Monnie | Web | 30. května 2014 v 10:08 | Reagovat

Já zdravím pořád, snažim se tak vychovat i svoje vrstevníky a nepochopím, proč nic nikdy neřeknou. To je to tak namáhá? Mě by bylo blbý někoho nepozdravit, nepoprosit nebo nepoděkovat. Měl by se ve škole zařídit předmět "jak být slušný" bohužel i někteří učitelé neumí pozdravit a dělají, že nic.

22 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 30. května 2014 v 10:17 | Reagovat

Já osobně zdravím, byla jsem tomu naučena odmalička a i když jsem značně stydlivá a málomluvná, tak se vždycky odvážím a řeknu i to nejchabější "dobrý den". Někdo mi odpoví, ale většinou ne, ale osobně mám pocit, že svou povinnost jsem splnila a dál se o to moc nestarám.
U těch příkladů jak uvádíš, nevím, co mezi tebou a bývalým kamarádem bylo, ale třeba ti neodpověděl, že cítí jakousi újmu i když ty ji nevidíš. A navíc, správně by měl pozdravit nejdřív chlapec dívku, takže to měl být on, kdo ti měl jako první aspoň mávnout na pozdrav. Ale je pravda, že znám jen jediného kluka, který to takhle dělá a nečeká až otevřu pusu já. Nevím, co by to těm klukům udělalo...
U toho dítěte máš pravdu, rodiče už dneska děti nevedou k tomu, aby zdravili. A to ani jiné děti natož dospělé, kteří jsou jim podstatě dál než o něco starší ratolesti. Dneska se už mezi sebou nezdraví ani sourozenci. Ale další věc, proč tě Pepík nepozdravil možná bylo, že se styděl, některé děti se stydí a bez rodičů tu pusinku neotevřou (ale občas potkám nějakého caparta, který na mě vyvalí "dobrý den" :D a i když je to legrační, tak jsem ráda i za to).
Proč tě nepozdravila sousedka netuším, třeba se jí zrovna nechtělo, kdo ví.
Já se snažím být slušná a ohleduplná ke všem jak to jen jde. Je smutné, že v dnešní době slušnost mizí, ale dle mého za to může celková krize společnosti a to i morální. Kdo ví jak to s námi skončí, ale jedno vím jistě- ta slušnost i spolu s morálkou zmizí z povrchu zemského, co nevidět a my budeme muset začít zase od začátku :/

23 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 30. května 2014 v 10:20 | Reagovat

Dnes se slušnost už nenosí.
Mívám někdy záseky (můj mozek je příliš daleko a nestihnu odpovědět na pozdrav/pozdravit), ale většinou zdravím, jsem tak vychovaná, zvyklá a, i když je to nemoderní, slušná. Škola, intr, kavárna, všude Dobrý den/ráno/večer. Usměju se možná jenom na ten pozdrav, ale alespoň to není studený. Když potkám někoho, s kým se znám, a vím, že z nějakýho důvodu nezdraví, pokud jsme venku mezi lidmi, pozdravím ho a ještě schválně nahlas, pokud neodpoví, zeptám se stejně hlasitě, jestli neumí zdravit, pokud ani tehdy neodpoví, pronesu něco pichlavýho a jdu dál. Asi to někomu přijde zbytečný. Mě to už ale přineslo ovoce a několik jedinců mě už pozdraví dřív, než stihnu otevřít pusu. Dělají to sice jen proto, abych je nezesměšnila, ale pozdraví. Zdravit je problém, i když nechápu proč. Když hezky a sluníčkově pozdravím slečnu servírku v kavárně (kam chodím už víc jak dva roky, tak je to už takové neformálnější), tak jí taky zpříjemním den přece ne? A loučení- pitomé "Mějte se hezky." taky potěší, i když prší a někomu přejeli kočku. Lidi se od sebe dneska hrozně distancují. A je to škoda.

24 Will-R Will-R | Web | 30. května 2014 v 10:41 | Reagovat

Keďže ja bývam na dedine, tak sa tu zdravíme, väčšinou, vlastne všetci odzdravia, dokonca sú tu aj ľudia ktorých zdravím rada lebo vždy sa na mňa usmejú, asi sú radi, že je niekto ešte vychovaný no, ešte v prvom ročníku na strednej, som dostala novú triedu, samozrejme som nepoznala nikoho, spolužiačky ma odzdravili ale keď som raz pozdravila spolužiakov sediacich na lavičke nič, len sa tak blbo tvárili, tak som si ich vyškrtla zo zoznamu a od teraz ich nezdravím, ja to mám tak, pozdravím, neodzdraví jeden krát, končím s ním :-)

25 Karryanna Karryanna | E-mail | Web | 30. května 2014 v 10:43 | Reagovat

Mně tedy přijde, že to, že dotyčný pozdrav rozhodně nemohl přeslechnout, ještě neznamená, že ho opravdu jen nepřeslechl. Když na to přijde, lidi jsou schopní přeslechnout rozhlasové hlášení (opravdu jen přeslechnout, neřeším, zda mu rozumí). A další věc je, že v davu má spousta lidí podivnou tendenci předpokládat, že ten pozdrav nepatřil jim, obzvlášť anonymní pozdrav.

Ale jinak souhlasím s tím, že někteří neodpovídají a že je to fuj.

Odpovídat se snažím poctivě (byť občas s pohledem „Uh, mám tě znát?“), zdravit taky. Ale třeba u toho zdravení to mám o to těžší, že ač s tím už léta chci něco udělat, mluvím potichu a se špatnou artikulací, na což je mé blízké okolí perfektně zvyklé, narozdíl od cizích lidí. Takže když na mě někdo nezareaguje, tím spíš si nejsem jistá, nakolik za to může on.

Jinak tedy „Zdravím tě/Zdravím vás“mé dilema typicky neřeší, protože jak pozdravit nevím hlavně u lidí, s kterými nemáme vyjasněné tykání/vykání. Ale poslední dobou v takových situacích konverguju k něčemu typu „Hezký den přeji“.

26 Alue Alue | E-mail | Web | 30. května 2014 v 12:33 | Reagovat

Mě nejvíc vysírá potkávat jednoho nekňubu, co je mu asi 40 a ještě nikdy mě nepozdravil jako první. Po hoooodně dlouhé době to vždycky musím být já a on jenom něco zahuhňá.... Asi toho už nechám, já nejsem ta kdo ho má zdravit jako první.

A ve velkém městě jsem si dokonce mnohokrát vyslechla, že jsem se zdravením trapná, že na větších městěch se lidé nezdraví. Tak zdravím alespoň na okraji, případně hodně staré lidi, tam už mi to nikdo nevyčítá, ale fakt to naštve když vy jste zdvořilí z maloměsta a někdo vám to ještě vyčte... Takže jsem se musela ještě přeučovat na nezdravení, jako kde se lidé zdraví a kde ne, abych nebyla za trapku... To je svět.

27 Em Zet Em Zet | E-mail | Web | 30. května 2014 v 14:24 | Reagovat

V naší nádherné vesnici jsem černou ovcí. Proto se občané rozhodli, že mě nebudou zdravit. Poté, co jsem byla zvyklá každého zdravit, ale nedostala jsem na to vůbec žádnou odpověď, mnohdy jen arogantní pohození hlavou, tak prosím to ne, nebudu tady ze sebe dělat blbečka. Na lidi z téhle zpropadené vesnice, kdy všichni znají jen pomluvy a nechutné lži o druhých... na to vážně nemám nervy. :) A nestydím se za to, že jsem zanevřela na pozdravech pro lidi, co mě dokáží před druhými jen slovně urazit a shodit.
Jinak nesouhlasím s tím tvým odstavečkem o úsměvech. Jak můžeš vědět, že ten člověk zrovna nemá špatný den? Určitě ani ty nemáš jen samé krásné prosluněné dny. Já se třeba neusmívám, když k tomu nemám pádný důvod. Odmítám chodit po ulici a ksichtit se jak sluníčko. Většinou jsem ve vlastním světě a jsem tak zahloubaná do myšlenek, že jsem nedávno minula bez povšimnutí i vlastní matku :D Asi jsem po ní, protože i ona často tak přemýšlí asi nad něčím důležitým, že si mě ani nevšimne, když na ní mávám a volám na nádraží. :D Děláme si srandu, že matka ani nepozná vlastní dceru. :D
Jinak vždy, když jdu někam do obchodu, nebo si kupuju lístek na vlak, pozdravím. Když náhodou potkám někoho, koho znám, také pozdravím. Mám ale takový problém, že si moc nepamatuju obličeje a ani jména lidí - proto  mě třeba někdo zdraví a já ani nevím, že je to na mě, protože si na toho člověka prostě vůbec nepamatuju. :D

28 Wlcky Wlcky | E-mail | Web | 30. května 2014 v 14:26 | Reagovat

Nezdravím. Tedy snažím se zdravit co nejméně, protože to slovo "Ahoj" je mi vysloveně proti srsti. A zároveň nevyžaduju od lidí kolem sebe aby mě zdravili. Myslím, že to je fér.
Další důvod mého nezdravení je ten, že při něm neudržím hlas a tak to většinou zní jako nesrozumitelné pípnutí. Nebo naopak zasípání, nebo moc nahlas, moc potichu aby to druhý slyšel,... Prostě to jedno slovo je po dlouhém mlčení vždy zvláštní a vyzní divně.
A dalším důvodem je, že nepoznávám lidi. Bez brýlí si lidi často pletu a raději místo toho abych pozdravila někoho neznámého, raději mlčím.

Nezdravení popravdě není problém který by mě v noci budil zpocenou. Myslím, že je spousta jiných důležitějších problémů společnosti než tohle.

29 lazymonkey lazymonkey | E-mail | Web | 30. května 2014 v 14:37 | Reagovat

Súhlasím s tebou. Pozdrav je podľa mňa minimálna slušnosť, ktorú človek môže okoliu prejaviť. A naučiť sa základné pravidlá, kto má koho pozdraviť a ako.
U mňa je, ale trochu problém, že som dosť slepá a väčšinou nenosím okuliare takže občas si niekoho nevšimnem. :D

30 Andy Andy | E-mail | Web | 30. května 2014 v 16:10 | Reagovat

ježiši, napsalas to vážně moc hezky, působíš na mě z toho článku jako neskutečně milá slečna
já už jsem z ho zdravení občas fakt nervózní
kdysi nejlepší kamarád, teď se potkáme ve škole na chodbě, ani se na mě nepodívá, natož aby pozdravil, strašně mě tim štve, (teď to bude zase do konce roku dobrý, ale v září už nebude vědět ani jak se jmenuju)
o to víc mi zvedají náladu ti, co se prostě pozdravit nebojí, ať už je to ten prvák, kterýho jsem si přidala uplně omylem (shoda jmen), nebo ten třeťák, co mě pozdravil taky uplně omylem (jmenuje se Dominik, stál kousek ode mě, zdravila jsem spolužačku - Čauky Denčo, asi se přeslechl) otočil se, pozdravil mě a od tý doby mě zdraví pořád.
Za to spousta lidí, se kterýma jsem se bavila, ti během týdne jsou schopní zapomenout od čeho mají jazyk v puse a jak se vysloví jednoduchý "ahoj", gr
cítim se pak vždycky jako idiot, když někoho pozdavim a on mě ne, tss

31 Andy Andy | E-mail | Web | 30. května 2014 v 16:12 | Reagovat

[28]: zkus říkat "čauky" taky je mi to pohodlnější a zní to dokonce i víc mile, než jen "ahoj" :D
(a čočky, to jistí, hihi)

32 Lenna68 Lenna68 | Web | 30. května 2014 v 16:25 | Reagovat

Myslím si že je to fajn, ale občas chápu že je někdo bez nálady. Občas jdu mezi lidi jen proto že musím a cítím se hrozně, snažím se to rychle přeběhnout nejlépe, aby mě nikdo neviděl, ani neslyšel a já už byla zase v tichu a klidu. Jindy zas vezmu to nadmíru optimisticky a všechny zdravím a sebejistě se usmívám, jako bych všechny lidi co potkám znala. Ale je to zvláštní, když je člověk pokaždé jiný...v životě je velmi důležité se překonat a i když máte chuť brečet sebevědomě se tvářit a tvořit kolem sebe dobrou atmosféru...též jsem napsala takto nějak podobně moralistický článek, mám pro to domácno a morálku pochopení, je to ztracená noblesa dnešní doby...tak radím akorát zkoušejme to dál, to pujde...

33 Sarinka Sarinka | Web | 30. května 2014 v 17:50 | Reagovat

Tak toto vážne nenávidím. Mám "podareného" spolužiaka ktorý si myslí že keď sa prechádza s cigaretou v ústach je najväčší pán na svete a keď sa mu pozdravím na ulici, buď sa pozrie inde a tvári sa že nepočuje, alebo na mňa ani nepozrie a povie "Čau." Ale neberme si to zle. Nie každý má slušné vychovanie :)

34 Chat Noir, Chescat, PiuPiu Chat Noir, Chescat, PiuPiu | Web | 30. května 2014 v 18:30 | Reagovat

Mluvíš mi z duše. Brigádničím v obchůdku s domácíma potřebama a dekoracema, a tam se mi dostane pozdravu (případně poděkování) tak o 3-5 lidí z 10. Já mám prakticky v popisu práce bejt milá a usmívat se, i když to dělám automaticky, takže je docela drsný když na můj úsměv a "dobrý den" dostanu odpověď typu "Chrmpf" doprovázenou kyselým ksichtem :)

35 LuSsy LuSsy | Web | 30. května 2014 v 19:48 | Reagovat

Naprosto s tebou soucítím. Děje se mi to stejné a i s lidmi, kteří ještě nedávno byli velcí kamarádi. Je to smutné.
Ale občas se dostavím do prekérní situace, kdy nevím, zda mladé sousedce říct ahoj, tak se radši jen usměju a jdu. :D Já jsem v tomhle takové jelito...
Spíše mě překvapuje, že mě zdraví lidé, které sotva znám. Samozřejmě s kamarádkami/kamarády se pozdravíme a taky i zakecáme. :D Ale s lidmi, s kterými jsem se naposledy viděla na základce, tak jsou málokdy schopní vyloudit třeba jen tiché "Čau.". V takovém případě na ně bučím.
Já jsem to taky tak měla, když jsem zapomněla pozdravit, tak jsem dostala takové kapky, že pak jsem až brečela. :D
Pořád ještě existují lidé jako já a ty, takže si nemyslím, že by se lidstvo zase až tak zkazilo...
Já si na smekání a podržení dveří jenom proto, že je muž nepotrpím, ale je fajn, když jde někdo přede mnou a dveře s branem mi přidrží. :)

36 Janča Janča | Web | 30. května 2014 v 21:07 | Reagovat

Zajímavý článek :) Ale přiznám se, že mám pocit, že trochu přeháníš a nebo žiješ v trochu jiném "světě" než já..:) samozřejmě, že čas od času člověk nedostane na svůj pozdrav odpověď, ale podle mě pouze od lidí, kteří jsou arogantní a nepozdraví nikdy nikoho, kdo je "pod jejich úrovní" (ta ironie!)...nebo se v nich někdy něco hne (možná svědomí :D) a začnou zdravit sami :)

37 Wlcky Wlcky | E-mail | Web | 30. května 2014 v 21:09 | Reagovat

[31]: :D To zní zase až moc familiérně :D Třeba profesory tak asi vážně zdravit nebudu. A čočky nemám. Nemám tolik dioptrií ale i tak mám občas problémy s rozpoznáváním obličejů (a moje paměť zase s jejich zapamatováním).

38 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. května 2014 v 22:54 | Reagovat

Lidi spolu přestávaj komunikovat, jeden se druhýho bojí, což neni moc dobře (viz. tvůj příhlad s dítětem, matkou a kot'átkem). Ale každej má na tohle jiný měřítka, no.
Me například jeden čas neskutečně bavilo jen tak zdravit na ulici cizí lidi různého věku a různého pohlaví, který sem nikdy předtim v životě neviděla :D

39 eazi eazi | Web | 30. května 2014 v 23:51 | Reagovat

[38]: Hlavně v dnešní době, když pozdravíš na ulici někoho, koho neznáš, tak ti bud v šoku odpoví a pak mu celý den běží hlavou "kam s tebou?" a nebo jen pootevře hubu a čumí a mnohdy se i otočí. Za sebe, jestli to bylo na něj, a poté za tebou, když jej mineš, odkud a jestli tě zná. ;) :D

40 Robka Robka | E-mail | Web | 31. května 2014 v 8:12 | Reagovat

Zdravím.
Přiznám se, že mi to přijde tak nějak automatické, přijít někam a pozdravit, poděkovat - prostě je to o komunikaci a slušnosti mezi lidmi. O to víc mě vytáčí situace, kdy třeba potkám svou sousedku, která jde přímo naproti mě, řeknu "Dobrý den" a ona nic. Už jsem si říkala, že ji přestanu zdravit, ale nějak mi to nedá. Nakonec - ona je ta, která by se měla stydět.

41 christiiinka christiiinka | Web | 31. května 2014 v 9:54 | Reagovat

[7]: Mám úplně stejný problém :D. Potkávám jednu hrozně milou mladou postgraduálku ze školy, normálně se spolu i občas bavíme, ale když ji potkám, jen se blbě usmíváme. Mám říct ahoj? Když vypadá na čtrnáct? Mám říct dobrý den? Protože je o tři roky starší a postgraduál? Podobně to mám se třema dalšíma lidma. Tak se prostě jenom blbě usmíváme...

42 Miriam Miriam | Web | 31. května 2014 v 10:17 | Reagovat

Myslím, že je to pěkná myšlenka.
Ale musím se přiznat, jsem asi jeden z těch ignorantů. Zdravím jen lidi, které mám ráda anebo starší lidi z vesnice. Ale třeba spolužáky, které vidím každý den, ale za tři roky jsem si s nimi nikdy neporozuměla...kvůli nim si sundávat sluchátka z uší nebudu. Je to možná sobecké a nemorální, ale necítím potřebu zdravit lidi, které nemám ráda a nejsou mi sympatičtí.
Ovšem u těch starších lidí - třeba tetky z vesnice - je to už jiné. K nim mám úctu a i přesto, že je neznám, vždy pozdravím. Byla jsem naučená zdravit dospělé a starší lidi. O vrstevnících mi maminka nic neříkala. :D

43 Janča Janča | E-mail | 31. května 2014 v 11:43 | Reagovat

Úplně s tebou souhlasím. Přímo nesnáším, když potkám bývalé spolužáky, se kterými bych si opravdu ráda pokecala a oni mě ani nepozdraví (jo, já je pozdravila), natož aby se zastavili a povídali si se mnou. A také to není mnou. Naše bývalá třída se nechce scházet, protože se prostě všichni ignorují. To je pak těžké.

44 Bonnie Galactic Bonnie Galactic | E-mail | Web | 31. května 2014 v 12:22 | Reagovat

Každý den zdravím naší sousedku. Každý den se na mě podívá a zase se otočí. Slyší mě. Já jí přeju dobrý den. To není jen pozdrav, to je snaha.

Občas mám chuť se zeptat, co jsem jí udělala. Ale kašlu na to.

Druhá sousedka mě dostala ještě víc. Bavila se na chodbě s další, ta hned Dobrý den, jak se máte? Ani mě nezná. Ale tahle druhá, ta se jen podívala a zas pokračovala v hovoru. Až když jsem strkala klíče do zámku ozvalo se: Jéééé dobrý den, já vás nepoznala, že tu bydlíte!

Aha...

Takže mě popřála dobrej den, takže kdybych tu nebydlela, tak jí za to nestojím. No, já o to nestojím ani tak.

A ještě horší je moje brigáda. Dělám za pultem v kaufáči. Počítali jsme to. 2 lidi z 10 pozdraví a jen jeden z těch 2 řekne prosím. To není o tom, že jsem tvůj sluha, když jsem za pultem. To je sakra o tom, že je to slušnost. Morálka. Snaha bejt na někoho příjemnej. A jeden člověk z 1000 mi popřeje hezkej den, když odchází. A mě to tak hřeje u srdce, že se usmívám na dalších 30 #{@#^ˇ\°Đđ, kteří neuměj zdravit. Od té doby, co jsem si uvědomila jak je to příjemný pocit, přeju hezký den každému, kdo se na mě už od začátku netváři jak když mu strkám drát do oka.

To je vždycky: "Dobrý den," řeknu já. Ode mě je to nejen slušnost ale i znamení toho, že jsem připravená, toho člověka poslouchám a je na řadě. "Dejte mi tuhle pomazánku." Je odpověď. Ani se na tebe nepodívaj. Ani za pohled do očí těm lidem nestojíš. Pro mě jsou takovýhle lidi větší lůzři než já. Nic jinýho si myslet ani nemůžu.

A ještě jedna zajímavost. Lidi řekla bych tak od 20 do 30 let umí pozdravit, poprosti a poděkovat skoro všichni. Většinou jsou to také lidé, kteří se dobře oblékají a vypadají upraveně.

Naopak lidé od 55 výš jsou neskutečný dobytci. Musím to říct takhle hnusně, ale to co vidím, je neskutečný. Popravdě poslední dobou s oblibou říkám: "Až mi někdo bude tvrdit, že mladý lidi neuměj zdravit, a ještě ke všemu to bude někdo starší, tak ho láskyplně pošlu do "kytek".

To jsem se ale rozepsala! :D

45 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 31. května 2014 v 13:58 | Reagovat

Na pozdrav odpovim pokaždé, ale je pravda,ze si občas toho člověka prostě nevsimnu. Je možné, ze někteří lide, ktere zdravis si te prostě nevšimli. Co se tech úsměvu týče, tak musím uznat, ze neopetovany úsměv jsem zažila jen u nás. V jiných zemich mi lide obecně přišli víc v pohodě.

46 Jarmila* Jarmila* | Web | 31. května 2014 v 14:07 | Reagovat

Zdravím známé lidi, což jsou u nás na vesnici skoro všichni. Zdraví mě děti a já odpovím, i když je neznám.
Neodpovím jen v případě, že dotyčného neslyším (jsem nahluchlá).
Zásadně ale nezdravím lidi, kteří mi ublížili. Ti mi za pozdrav nestojí!
Ale všimla jsem si, že někteří zdravit neumí. Např. kamarádky mé vnučky. Přijdou k nám do domu a když mě potkají, tak jen civí. Protože špatně slyším, ani nevím, jestli odpověděly na můj pozdrav. Asi to u mládeže není moderní - zdravit.

47 Bonnie Galactic Bonnie Galactic | E-mail | Web | 31. května 2014 v 16:36 | Reagovat

[46]: pletete se. Mládež zdraví časteji, než důchodci...

48 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. května 2014 v 17:16 | Reagovat

Ahoj! :-) Já tedy zdravím, beru to jako samozřejmost, zdravím za běžných situacích i lidi, které neznám, natož své známé. Když mě nepozdraví, jejich věc. Znechutit se nenechám a příště zdravím znova. Však ono se to jednou třeba zlomí :-)

49 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 31. května 2014 v 17:32 | Reagovat

Já zdravím skoro vždycky, jelikož jsem z vesnice a tam se zdraví i lidi, které neznám ;) Občas když potkám u školy někoho neznámého a pozdravím ho, protože si neuvědomím, že jsem ve městě, vždycky na mě pak všichni hledí jak na ducha -.-
Ale strašně mě štve, že teď už i na vesnici spousta děcek - nebo i dospělých - nezdraví. Já jsem taky ještě "děcko", ale zdravit umím!

50 Trixx Trixx | Web | 31. května 2014 v 17:43 | Reagovat

nejlepší pocit, když se na někoho usmíváte na nádraží nebo někde, kde je více lidí, a on úsměv také opětuje :') a radost je na světě! :) přitom stačí tak málo..

51 Terka Terka | E-mail | Web | 31. května 2014 v 19:29 | Reagovat

Když dotyčného slyším, pozdravím nebo alespoň kývnu na pozdrav, když se vidíme na protější ulici a já nejsem typ člověka, který by zakřičel pozdrav.. pokaždé, když vejdu do obchodu, tak pozdravím, i když jdu do většího obchodu :) a zdravím i potom, co nastoupím do autobusu :)

52 M. M. | Web | 31. května 2014 v 21:15 | Reagovat

Zdraviť zdravím, aj keď niekedy som v rozpakoch. Ako mladšia by som mala zdraviť prvá ale niekedy neviem, či si ma ten dotyčný vôbec pamätá a či nebudem za divnú, keď ho pozdravím. Ale horšie by bolo, ak by ma spoznal a ja by som ho nepozdravila, takže sa prekonám. Niekedy sa však stane, že mi zlyhá hlas a potom to znie naozaj vtipne. Ale aspoň som skúsila, no :D

V poslednom čase som sa začala zdraviť s jedným chalanom, s ktorým som sa kedysi dávno poznala. Odvtedy sa takmer každý deň na seba usmejeme, a naozaj neľutujem, že som vtedy prekonala tú bariéru *budeme sa tváriť že si na seba nespomíname* a pozdravila ho :)

53 without-problem without-problem | Web | 1. června 2014 v 3:43 | Reagovat

Takovou zkušenost jako ty nemám. Tady v Americe se zdraví všichni všude, úsměvy jsou rozdávány a přijímány na každém rohuznámými i neznámými lidmi. Když jsem nyla naposled v Česku, zkusila jsem to. Nešlo přeslechnout to překvapení v hlase lidí, které jsem neznala a pozdravila. Pravděpodobně pátrali v paměti, kdo vlastně jsem, aniž by si neuvědomovali, že mě předtím vlastně nikdy nepotkali.
Nicméně, jednou o mě kamarádčina mamka řekla, že jsem tele, protože jsem jí neřekla nashledanou, i když jsem jí ještě měla vidět ten den; prostě mi to nedošlo. Od té doby zdravím vždycky.

54 Veleslava Veleslava | Web | 1. června 2014 v 10:58 | Reagovat

[4]:. komentář naprosto vystihuje i můj postoj ke zdravení. Pro lehkého sociofobika je zdravení občas problematické, ale časem to člověk alespoň částečně překoná a zvykne si :)

55 Yu Yu | Web | 1. června 2014 v 12:22 | Reagovat

Článek jsme poprvé četla den po té, co jsem si jako zkoušku stoupla uprostřed Prahy a usmívala se kolem na lidi... a překvapilo mě, že mi nikdo, krom jedné, jediné paní úsměv neoplatil? Všichni koukli a pak oči sklopili, koukli jinam, nebo se na mě ZAMRAČILI! What the hell :-D

56 Houp Houp | Web | 1. června 2014 v 14:14 | Reagovat

Známé zdravím a jsem taky vychována v tom stylu jako ty, ale nikdy nevím, jak zareagovat, když vidím člověka, u kterého si myslím, že si mě už třeba nepamatuje. :O Někdy pozdravím, když mám dobrou náladu, že se pak nebojím, jakou ten druhý bude mít reakci. Někdy je to stejné ahoj a někde je to udivený pohled, kdo jako jsem. Někdy je to dost trapné. Ale nejhorší, když vidím člověka, se kterým jsem se dřív bavila a po nějakém sporu, nebo nedorozumění se nebavíme a už nezdravíme. prostě už jen cizí lidé. Společnost lidí je tak složitá. :O
A pak je tu problém s lidmi, kteří jsou třeba o čtyři roky starší než já, ale už patří do kategorie dospěláků. Takže co? Ahoj, dobrý den nebo se prostě usmát a zamávat. :D Někdy je to docela fuška.

57 Karryanna Karryanna | E-mail | Web | 1. června 2014 v 16:18 | Reagovat

[44]: Mimochodem, zrovna u prodavačů za pultem si občas fakt nejsem jistá, jak. Spousta z nich se na mě, zatímco zdravím a prosím, dívá stylem „tak už konečně řekni, co chceš, nejsi tu jediná“, a je pravda, že když každý člověk v dlouhé frontě pozdraví (natož, když _se_ pozdraví s prodavačem), na čase se to pozná.

Je to svým způsobem přesně to, co někteří na dnešní společnosti kritizují, že je strašně uspěchaná. Obecně preferuju slušnost před stíháním (tedy, ne že by stíhání nebylo projevem slušnosti), ale třeba když se prodavač baví s předchozím zákazníkem a mně má za chvíli jet autobus (což se mi třeba v nádražních pekařstvích stává), nebývám z toho úplně nadšená.

58 dospivani-holky dospivani-holky | Web | 1. června 2014 v 16:52 | Reagovat

Taky zdravím, co se dá. ětšinou mi lidi odpoví, nebo se aspoň taky snaží naznačit pozdrav. Když vidím někoho, koho znám jen od vidění a pozdravím ho, ten člověk je překvapený otáčí se a jen tam našpuluje pusu. :-D
Ale se sousedkama, starýma paníma, je to těžký. Zdravím kolikrát i tříkrát a pokaždé nahlas. Pak stejně místo odpovědi dostanu vynadaný, že nezdravím...

59 Nikky Nikky | E-mail | Web | 1. června 2014 v 18:19 | Reagovat

Jasas! (toď keď máš tam tú gréčtinu)
Toto poznám a dôverne. Mám dve kolegyne, ktoré sa nezdravia. Našťastie nie len mne, ale nikomu.
Dnes som podržala dvere na výťahu susedom a slušne som povedala: Dobrý deň, prosím....ani dobrý deň ani ďakujem...
Keď som prišli na Cyprus, prvé slovíčka boli Kalispera, Kalinixta, Jasas, efcharisto, parakalo :-)
Myslím, že tak celkovo sa vytráca z ľudí slušnosť...pozdravy, ďakujem, prosím...galantnosť...

60 Scrat Scrat | E-mail | Web | 1. června 2014 v 19:34 | Reagovat

Já většinou někoho nepozdravím jenom proto, že se jednoduše stydím. Jsem introvert, no. Ale chápu tě, na podobné téma jsem napsala článek o tom, jak jsou dnešní kluci negentlemanští :/
No, abych neodbíhala od tématu - jeden kluk z naší třídy se minulý rok dostal na gympl. Předtím se mi hodně posmíval a nadával mi, no a tento rok jsme se občas někde míjeli a on mě nejednou pozdravil. Já jeho ne, protože mi přišlo blbý zdravit někoho, kdo na měl byl hnusný. Asi se ale budu propříště držet tvou radou, jsme přece lidi měli bychom se tak chovat. Skvělý článek :-)

61 Natas Natas | Web | 1. června 2014 v 19:59 | Reagovat

Zdravím lidi, kterých si vážím (jde li o mé okolí). Občas se pousměju na neznámého člověka v metru, tramvaji a oni mi to občas oplatí. Jednou jsem se usmála tak, že si pán přisedl a mluvil, mluvil a mluvil, docela jsem toho úsměvu litovala. Pak jsou tu také ti, co úsměvy neoplácejí. Ti, co pozdraví a za rohem pomluví, byť by si měli zamést před vlastním prahem.

62 Reina-sun Reina-sun | Web | 1. června 2014 v 22:47 | Reagovat

Souhlasím. On stačí cizím na ulici věnovat úsměv. Stalo se mi v Plzni, že jsem pozdravila a usmála se na prodavačku v sámošce - měla upřímnou radost a mě to potěšilo.
Jelikož většina lidí nezdraví, když to někdo udělá, dívají se na něj podezíravě jak na blázna.

63 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 2. června 2014 v 1:51 | Reagovat

Já, od té doby, co mě jeden řidič v autobuse vynadal, že jsem ho nepozdravila, tak se snažím zdravit vždycky. :-) Ono se to jsem naučit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama