Květen 2014

Nemám svatozář

24. května 2014 v 0:24 úvahy,poezie
Ve škole nás učí: Co tím chtěl básník říci? Spojujeme jeho slova s životem. Ale někdy to není fér. Básník (v mém případě- amatérský tvořitel) třeba jen seděl na okně a hleděl do údolí. Poslouchal kapky deště a v hlavě mu proudilo tisíce slov. Pár jich pochytal do své tvůrčí sítě a stvořil obraz atmosféry, která mu běžela před očima nebo doplnil to, co ho sužovalo, co by si přál, co je neskutečné. Poezie je krásná, každý ve verších vidí něco jiného. Proč bychom měli potlačovat naši fantazii a pocity a učit se bezduché analýzy z příruček Odmaturuj?

Tady a teď,
na okenní římse,
kočko, přeď,
ať už nedivím se.

Kapky deště,
zdobí moji tvář,
bohužel ale ještě,
nemám svatozář.

Nakláním svou hlavu
a natahuji ruce,
vyčuhuji z davu,
zaražena v půlce.

Vítr vane jižně,
a všechny moje dojmy,
odnáší tak svižně,
že zbydou jenom pojmy.


photography



Já zdravit umím

16. května 2014 v 20:03 úvahy,poezie
Znáte ten pocit, když vám na váš pozdrav dotyčný neodpoví? Říkáte si, že vás třeba neslyšel, neviděl, měl špatný den. Další den se pokusíte o to samé, ale bez úspěchu? Snažíte se tolik, že i když je osoba zachmuřena a šíří okolo sebe negativní vlny, pozdravíte a usmějete se stejnak? Pak patříte do stejné kategorie lidí jako já.
Naivně totiž doufáme, že se naše okolí změní… Zdravíme, rozdáváme úsměvy a na oplátku se na nás zrcadlí škarohlídi a ignoranti bez stopy emocí či empatie ve tváři. Má cenu se kvůli takovým lidem namáhat?
Love this