Mechové domečky

30. března 2014 v 0:44 |  úvahy,poezie
Tak teď už snad konečně! Po měsíci jsem odhodlaná napsat článek! Kdybyste pohlédli do okénka "Rozepsané" na mém účtu, asi byste nespočítali tu triliardu pokusů o smysluplný text, který mi přišlo prostě nemožné vytvořit.
Jednou za čas má zkrátka každý bloger v hlavě takové to klubíčko myšlenek, které nejde tak lehce rozplést.

Sedím v pokojíčku na měkkém bílém koberci z IKEY, upíjím vanilkový čaj a poslouchám Radioheady. Před chvilkou jsem se vrátila z procházky v Hostomicích. Je tam nádherný les a v něm dlouhá cesta.

Po této cestě jsme chodila jako malá holčička. Ta cesta mi připadala nekonečná, myslela jsem, že je nemožné ji celou ujít. Říkala jsem si, že musí vést až do nebe. Jezdila jsem tam na koloběžce a in-linech. Poklidně jsem spala, když mě táta nosil na zádech. A jakmile jsem zrovna běhala po svých, stavila jsem mechové domečky. Spoustu a spoustu mechových domečků. Taky jste je stavili?
Timber Folk | via Tumblr



Nejdůležitější je najít takovou tu rozdvojenou větvičku, jako prak! Když jsou čtyři, zapíchnou se do země, pak se můžete vrhnout na střechu. Jako podkroví použijte větvičky položené do těch véčkových, střešní krytinu obstará mech. Nejlepší je ten nejzelenější a nejnačechranější, ten krásně drží a izoluje váš domeček.

Táta mi vždycky tvrdil, že v těch domečcích pak žijou veverky, zajíčci a lesní skřítci. Proto jsem si dávala tak záležet, aby jim tam nebyla zima a patřičně se jim tam líbilo. Díky mé poctivosti a pečlivosti jsem pak na škole v přírodě vyhrávala všechny "domečkové soutěže". To byla jediná chvíle, kdy jsem na momentík v té mé hlavince zauvažovala, jestli bych nemohla být architektka.

Dneska jsme byli na procházce s mými mladšími bratranci a já jako malé děcko navrhla, abychom si zasoutěžili a stavili domečky. Pro stavbu jsem vybrala planinku naprosto ideální, plnou větví a mechu. Všichni se rozeběhli po lese, hledali, povykovali a smáli se.

Při usilovném hledání desáté šišky, jako poslední článek plotu okolo domku, mi najednou došlo, jak moc jsem závislá na lidech okolo mě, jak moc se ještě cítím dítětem a jak miluju české lesy a mech.

I když jsem toho za svůj krátký život procestovala poměrně dost, neznám krásnější pocit, než ten při příletu do Prahy, při vznášení nad našimi barevnými políčky a malinkými domky. Z té výšky tak drobné, jako ty mechové.

Sluníčko hřálo, babička se mu vystavovala opřena o pařez a dělala nám porotkyni, samozřejmě jsem zase zvítězila a vzpomněla si na ten blahý dětský pocit, když jsem si připadala talentovaná a výjimečná.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 30. března 2014 v 9:35 | Reagovat

Heh, taky jsem stavěla domečky pro skřítky, soutěžili jsme v tom ve školce, první a druhé třídě. Ale přiznám se, že mě to nikdy nebavilo, nevím, prostě ne.
Hezky napsané :)

2 Mike Mike | Web | 30. března 2014 v 9:50 | Reagovat

Mechové domečky jsou klasika. Před několika lety na třídním výletě jsme po skupinkách asi čtyř lidí měli také za úkol postavit domeček, ovšem i se zahrádkou. A samozřejmě to znamenalo, že na zahrádku narveme všechno co nás napadne. Houpačku, rybníček, studnu, prolejzačku z malých větviček.....no nakonec jsme vyhráli, a byl to taky blažený pocit. :D

3 Kačka (osobnivesmir.blog.cz) Kačka (osobnivesmir.blog.cz) | Web | 30. března 2014 v 11:16 | Reagovat

Také jsem jako malá stavěla domečky z mechu, klacíků a šišek. :)

4 estercherry estercherry | 6. dubna 2014 v 16:56 | Reagovat

Mechové domečky nás vždy bavili ☺

5 Ctitel Ctitel | 13. května 2014 v 10:35 | Reagovat

Prosim, proved korekturu pred publikovanim. Tech hrubek a preklepu, bere me das :-). Jinak pekne.

6 v. v. | Web | 16. května 2014 v 16:31 | Reagovat

Děkuju za upozornění :) Už jsem článek opravila, snad už to bude v pořádku. :)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. května 2014 v 23:46 | Reagovat

Chodily jsme do lesa často na procházky v Dívčím domově v Černovicích u Tábora. Stavění domečků a dělání zahrádek byla naše zábava nejmilejší. To víš, hraček moc nebylo. Z větviček byly stromky a ty halouzky špičaté nám sloužily i jako hřebínky, kterými jsme si česaly vlásky ostříhané na ofinku z praktických důvodů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama