Pink Dust 8

16. listopadu 2013 v 21:13 |  PINK DUST
Je tu osmý díl příběhu na pokračování Pink Dust.
Zasnětě se s Rebekou a jejím lehkým i nelehkým teenagerským životem, hlavně životem v kapele Pink Dust

Ranní mlha se přes dírky v roletách polehoučku vsakuje do mé kůže.
V hlavě mi doznívají střípky snů a já pomalu procitám a otvírám oči.
Nade mnou se v chladném vánku chvějí bělostné záclony.
Všude okolo ticho a klid.
Skoro jako před bouří.
"Asi bude bouřka," ozve se hlas za mnou.
Líně se přetočím v posteli.
"Dáš si wafle s čokoládou?" zeptá se mě ta osoba.
"Simone?" zeptám se překvapeně. "Co..co tu sakra děláš?" "Dělám?" dodám, když se rozhlédnu po úplně cizím bytě.
"Dlouhá historka!" usměje se na mě a odkráčí do kuchyně.
Polekaně vyskočím z postele.
"Proč jsi mě neodvezl domů?" ptám se nedůvěřivě ve dveřích kuchyně.
Simon mé otázce zasměje, ale ani se na mě nepodívá, polévá wafle čokoládou a zdobí je šlehačkou a jahodami.
"Myslíš, že jsem se o to nesnažil?" řekne najednou a zvedne ke mně hlavu.
"U vás doma nikdo nebyl a hrabat ti v kabelce se mi dvakrát nechtělo, ale přesto jsem k tomu byl donucenej, protože jsi spala jak zdrogovaná. Mimochodem vážně nechci vědět, jak by to dopadlo, kdybych tě nevyzvedl. No a klíče jsi v kabelce neměla. Volal jsem oběma tvým rodičům, ale nikdo to nebral."
Vezme do ruky jednu jahodu a podá mi ji.
"Pověz mi, co jsem s tebou měl dělat. Položit tě spící před váš práh?" zasměje se.
"Sníme si ty wafle?" zeptám se hladovým pohledem.
Simon se zase zasměje. "Jasně," řekne a podá mi můj talíř.
"Mamka by to určitě zvedla, kdyby mohla," poznamenám na omluvu.
"A kde mamka byla včera?" zeptá se Simon.
"Ona zemřela, už dávno. Stále mám její číslo v telefonu, nosí mi štěstí. "
Simon zvedne oči od waflí. Podívá se na mě a jeho starostlivá vráska mu poskakuje na čele.
"To mě moc mrzí, Rebeko," prohlásí nakonec a chytne mě za ruku.
"To je v pohodě, už o tom můžu klidně mluvit," usměju se na něj.
"Spíš mě mrzí to, jak se chová táta. Odjel o dva dny dřív na dovolenou, než sliboval."
"Můžeš u mě nějakou dobu zůstat, jestli chceš," prohlásí soucitně Simon.
"Ne, děkuju. Už jsi toho pro mě udělal vážně hodně," odmítnu jeho nabídku.
Po výborných waflích se rozloučíme a já chci odejít, ale v tu chvíli zahřmí tak hlasitě, že se celým bytem otřese.
"A co kdybys přece jen zůstala?" zeptá se mě.
"Chceš, abych zůstala?"
"V tomhle lijáku ven nemůžeš." řekne a přistoupí blíž ke mně.
Srdce mi buší až v hlavě, když se jemně dotkne prstem koutku mých rtů.
"A máš tu trochu čokolády," prohlásí a já přitom zřetelně pozoruji, jak má pusu pevně semklou a kouše si spodní ret .
Usměju se.
"Jasně," prohlásím. "Kouknem se na nějakej film?"
"Mám všechny bondovky!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama