Až budu velká

13. července 2013 v 12:28 |  úvahy,poezie
"Až budu velká..."
Pamatuju na mojí nejčastější větu, kterou jsem z oblibou pronášela při vzácných příležitostech, jako například takových, kdy jsem se někomu chtěla svěřit s mým snem být kraosbruslařka, i když se na ledu sotva držím. Později přišly nápady ohledně herectví, i když jsem stydlín a taky jsem chtěla být zpěvačka, protože jsem si myslela, že moje vlčí vytí v koupelně by někoho mohlo okouzlit.
Taky jsem snila o tom, že až mi bude patnáct let (to je totiž hrozně důležitý a vysoký věk, jak se mi zdálo v těch šesti letech), tak dostanu pusu, a budu mít kluka a vezmeme se a budeme mít děti a odstěhujeme se někam do přírody, kde jako ty děti budeme vychovávat.
Potom jsem si samozřejmě představovala, jaké to asi bude na ty "starý kolena", jak jsem často slýchávala od rodičů.
"Noo, to už budu mít děti vyrostlý, ty budou mít další děti, a ty možná ještě další.. Hmm no a já je budu k sobě zvát do velkýho domu na velkou zahradu, dětěm uvařim kafe a jejich děti si budou hrát s mym psem a s mýma kočkama a ták nó..."
Jak jsem rostla,tak jsem ale zjišťovala, že být starcem není žádná pohádka.
Bolesti, trápení a starosti, strach.
Sleduju to u mých obou babiček. Jedna si letos v lednu došla na kontrolu srdce a zjistila, že pokud by neabsolvovala operaci dvojitého by-passu, mohla by umřít. Ta druhá zas spěchala a uklouzla tak ošklivě na ledu, že si zlomila kotník, a to v pokročilém věku není žádná sranda. Teprve po čtyřech měsících zase šlape po své zahrádce.

Hrozně ráda si s prarodiči povídám. A pokud vy ještě nějaké máte, vyslechněte si někdy jejich příběhy, protože oni jsou tu déle než my, mají toho více na srdci a vnímají svět úplně jinak.
Každá babička ocení, když své vnučce může při česání vlasů vyprávět, jaké to bylo "za mlada" a jak si poprvé obarvila vlasy a jaká to byla "rebélie".
A každému dědovi se zase líbí, když vnuka zaujme vyprávěním o vojenských příhodách. Nebo jak šel s kluky poprvé do tanečních a poprali se o tu nejhezčí holku.

Ve stáří je totiž nejdůležitější předat mladší generaci nějaké poselství.

Až budu velká, tak se chci ohlédnout za mým životem a usmát se, jak se mi to hezky povedlo, žít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 13. července 2013 v 12:40 | Reagovat

nádherný článek. souhlasím naprosto se vším, co jsem napsala. já se taky často vyptávám, jako to bylo s dědou a co dělala máma, jako malá atp;)

2 Eh. Eh. | Web | 13. července 2013 v 13:04 | Reagovat

Krásný blog a krásný článek tyjo

3 Erbanka Erbanka | Web | 13. července 2013 v 13:32 | Reagovat

Moc hezky napsané :)

4 K. K. | Web | 13. července 2013 v 14:16 | Reagovat

Krásně napsaný článek, strašně dobře se četl. Se vším s tebou souhlasím. :)

5 jessamine-rose jessamine-rose | E-mail | Web | 13. července 2013 v 21:27 | Reagovat

naozaj krásne napísané :) ... tiež som mala rôznu a bohatú predstavivosť, keď som bola malá a keď sa na to spätne pozriem, dokážem sa nad tým pousmiať. Moje babky vedeli rozprávať svoje príbehy. Ostala mi už len jedna, ale rada si vypočujem aké to bolo, keď ona bola mladá... :)

6 Teeda Teeda | Web | 14. července 2013 v 6:59 | Reagovat

hezký :) a moje kariérní myšlenky se v dětsví ubíraly velmi obdobně :D

7 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 22. července 2013 v 11:09 | Reagovat

Krásný článek. Také jsem chtěl být v mládí hercem nebo spisovatelem. Chodil jsem do dramatického kroužku, ale strašně jsem se styděl. Uznal jsem za vhodné raději psát povídky. Je to nejlepší způsob, jak nechat zprávu nové generaci. A hlavně můžu pustit z hlavy do světa svou fantazii.

8 without-problem without-problem | Web | 30. července 2013 v 11:17 | Reagovat

Krásné! Souhlasím :) V našich prarodičích se většinou skrývají nádherné příběhy. Když jsem nedávno šla s babičkou po jejím rodném městě, vyprávěla mi, z kterého balkonu s kamarádkou házeli balonky napuštěné vodou na kolemjdoucí, v kterých místech se nacházela louže, kde se vymáchala moje maminka jako malá, a kde se třepala strachy, když chodila v noci přes park domů. Miluju příběhy! Všechny. Píšeš strašně fajn, strašně moc ti fandím, i v tom životě, který sis vysnila. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama