Červenec 2013

Jak se v létě nenudit

17. července 2013 v 20:46 Diary of an over-thinking sloth
Nudíte se?
Vezměte si k srdci následující video a nechte si poradit.
Vykašlete se na předsudky a smějte se.
Využijte naprosto všeho, abyste byli v létě šťastní.
Protože léto za to stojí.

Najdete mne zde na mojí zbrusunové facebookové stránce


Až budu velká

13. července 2013 v 12:28 úvahy,poezie
"Až budu velká..."
Pamatuju na mojí nejčastější větu, kterou jsem z oblibou pronášela při vzácných příležitostech, jako například takových, kdy jsem se někomu chtěla svěřit s mým snem být kraosbruslařka, i když se na ledu sotva držím. Později přišly nápady ohledně herectví, i když jsem stydlín a taky jsem chtěla být zpěvačka, protože jsem si myslela, že moje vlčí vytí v koupelně by někoho mohlo okouzlit.
Taky jsem snila o tom, že až mi bude patnáct let (to je totiž hrozně důležitý a vysoký věk, jak se mi zdálo v těch šesti letech), tak dostanu pusu, a budu mít kluka a vezmeme se a budeme mít děti a odstěhujeme se někam do přírody, kde jako ty děti budeme vychovávat.
Potom jsem si samozřejmě představovala, jaké to asi bude na ty "starý kolena", jak jsem často slýchávala od rodičů.
"Noo, to už budu mít děti vyrostlý, ty budou mít další děti, a ty možná ještě další.. Hmm no a já je budu k sobě zvát do velkýho domu na velkou zahradu, dětěm uvařim kafe a jejich děti si budou hrát s mym psem a s mýma kočkama a ták nó..."
Jak jsem rostla,tak jsem ale zjišťovala, že být starcem není žádná pohádka.
Bolesti, trápení a starosti, strach.
Sleduju to u mých obou babiček. Jedna si letos v lednu došla na kontrolu srdce a zjistila, že pokud by neabsolvovala operaci dvojitého by-passu, mohla by umřít. Ta druhá zas spěchala a uklouzla tak ošklivě na ledu, že si zlomila kotník, a to v pokročilém věku není žádná sranda. Teprve po čtyřech měsících zase šlape po své zahrádce.

Hrozně ráda si s prarodiči povídám. A pokud vy ještě nějaké máte, vyslechněte si někdy jejich příběhy, protože oni jsou tu déle než my, mají toho více na srdci a vnímají svět úplně jinak.
Každá babička ocení, když své vnučce může při česání vlasů vyprávět, jaké to bylo "za mlada" a jak si poprvé obarvila vlasy a jaká to byla "rebélie".
A každému dědovi se zase líbí, když vnuka zaujme vyprávěním o vojenských příhodách. Nebo jak šel s kluky poprvé do tanečních a poprali se o tu nejhezčí holku.

Ve stáří je totiž nejdůležitější předat mladší generaci nějaké poselství.

Až budu velká, tak se chci ohlédnout za mým životem a usmát se, jak se mi to hezky povedlo, žít.