Proč se rajče červená?

22. dubna 2013 v 20:43 |  úvahy,poezie
Tak jsem se zase po roce zúčastnila literární soutěže Art Botič a umístila se na třetím místě v próze v mé věkové kategorii. Loni bylo tématem "Jak chutná hořčice?" a letos se pozornost obrátila na rajčata.
Zamyslela jsem se nad otázkou: Proč se rajče červená? Ale zároveň, proč se červenáme my? Přemýšleli jste o tom někdy? Třeba vás výčtem mých trapasů a životních zkušeností naladím na tu správnou vlnu :)


Proč se rajče červená?

Vytáhnout boty na podpatku v zimě, to je sebevražda. Zase jsem zažila další trapnou chvíli mého života.

Vykračovala jsem si to středně rychlým krokem po Újezdě, potěšena, že se na svět dívám z ještě větší výšky, se sebevědomím stejně velkým jako Eiffelovka a vědomím, že jsem středem pozornosti.

Já a podpatky ale nejsme, nikdy jsme nebyli a asi nikdy ani nebudeme nejlepšími přáteli, a tak můžete hádat, co následovalo. Ano, správně, zakopla a upadla jsem uprostřed trati tramvaje.

Nevadilo mi, že mi z obou kolen tekla krev, ale hrozila jsem se těch pohledů kolemjdoucích a pozorujících lidí.

Prosím, nekoukejte na mě, modlila jsem se, ale nebylo to nic platné.

Sotva jsem se zvedla, všichni na mě hleděli a já cítila, jak mě pálí tváře.

"Proč si ty boty kupuje, když na nich neumí chodit?"tázala se jedna paní druhé. Obě si mě prohlížely s opovržením.

Druhá, drobnější, odpověděla: "To tedy nevím. Podívej, jak je rudá, chudák."

"Jako rajče."

Od té doby jsem již podpatky nenasadila. Už jsem nechtěla být rudá jako rajče.

Tomu jsem se ale stejně nevyhnula.

Když mě oslovují hezcí kluci a ptají se na jméno, které v rozpacích zapomenu, když se mi v tramvaji zapne reproduktor u telefonu a všichni pasažéři slyší babiččin káravý hlas, když večer zjistím, že mi zůstala památka z obědu uvízlá mezi předními zuby, když zkazím matchball ve volejbale na tělocviku, když ve škole shledám mé triko ušpiněným od pomerančového džusu nebo obráceným, když na sebe ráno ve spěchu stříknu místo voňavého květinového parfému tátovu kolínskou, když si myslím, že mi někdo mává a já mu zamávám taky, a pak zjistím, že za mnou stojí dlouhonohá mávající blondýnka, když uprostřed hodiny zeměpisu spadnu ze židle a s hlasitým klením se zvedám, když mléko/čaj/kafe/džus nalévám mimo určenou nádobu, když nasypu návštěvě kočičí granule místo česnekových brambůrek a směle a nepřítomně se usmívám: "Nabídněte si.", když si uvědomím, kolikrát za život jsem musela zrudnout na barvu rajčete, jdou na mě mrákoty.

"Ty si schováváš čokolády a bonbony pod polštářem?"zasmál se můj nejlepší kamarád, když zvednul můj obrovský polštář a objevil mou skrýš cukrovinek.

"Pro všechny případy,"prohlásila jsem vesele, ale do tváří se mi zase začala nalévat červeň.

"Proč máš na obočí zubní pastu?"zeptala se mě tuhle kamarádka a já celá nešťastná zase jen pokrčila rameny a vzala štětec a obarvila si obličej na červeno, jak to dělávám pořád.

"Strašně jsi zrudla."

"Ježiš, ty se červenáš."

"Veru, ty máš tváře jako slabikáře."

"I ty naše rajčátko."

Moje rudé tváře jsou již všeobecně známé jako ty nejvíce rudé, a ať se snažím jakkoli, nikdy se nepřestanu červenat. Je to pro mě charakteristické a nikdy se toho nezbavím. Na druhou stranu, proč bych měla? Červená je barva života a proč si ji do těch našich životů trochu nevpustit? Vždyť taková Bridget Jones je jeden velký trapas a jedna velká baculka s červenými tvářičkami. Jen ona dokázala dojet do lékárny na lyžích nebo běžet ve spodním prádle za svým milovaným Marcem, přes celé město v mrazu, když sněžilo.
Ale nakonec svého životního štěstí dosáhla, a její trapasy se staly populární a veřejně uznáváné.
Odpověď na otázku Proč se rajče červená? zní: Protože je malé, nevinné, nezkušené a neobratné (stejně jako já), ale je plné života! Začervenejme se s ním
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tweedledum Tweedledum | Web | 22. dubna 2013 v 21:02 | Reagovat

Jé, moc pěkný, povedlo se ti to :)

2 Evelyn Evelyn | Web | 22. dubna 2013 v 21:07 | Reagovat

Já nesnáším, když se červenám. Prostě to nejde zastavit. I když třeba na trapnou otázku odpovím vtipně, stejně jsem za chvíli červená JAKO RAJČE! :)

3 karlaprazakova karlaprazakova | 22. dubna 2013 v 21:54 | Reagovat

Pěkné :-)
Taky se červenám. Někde jsem četla, že pomůže se kousnout do rtu, ale moc mi to nepomáhá :-))). Rty mám rozkousané, vypadám nervóznější, když si ty rty koušu a červená jsem stejně :-)

4 Jája Jája | E-mail | Web | 23. dubna 2013 v 14:45 | Reagovat

Nikdy dřív jsem to u sebe nepozorovala, poslední dobou na to ale doslova trpím.:) Červenám se, když mám hodně mluvit (třeba před třídou), přiznat se k něčemu, mluvit s cizími lidmi (což je někdy sakra blbý)... A o dalším milionu věcí ani nemluvím.:)
Krásně napsaný článek! Sem i na tvůj druhý blg chodím strašně ráda.

5 without-problem without-problem | Web | 8. května 2013 v 4:08 | Reagovat

Já se naštěstí červenám jen když se potím jak bravek :D Ale jako článek pěkné, cenu/umístění sis určitě zasloužila. ;)

6 wilhelminawill wilhelminawill | Web | 4. července 2013 v 21:16 | Reagovat

Tenhle problém mám taky a jak sem si tady přečetla tak se jmenujeme stejně. Zpátky k červeným tvářím, já nesnáším když zrudnu! Kamarádka se mi kvůli tomu směje a když to křičí na celou třídu tak aji skoro všichni ostatní. Prostě červenám se skoro pořád a když mi někdo řekne, že sem červená jako rajče jen odseknu: "No a co?", ale moc to nepomáhá. někdy si přeju, aby se červenali všichni na světě kromě těch, kterým se za to smějí. Je to zlomyslné ale ti co se nám smějí by si to mohli taky zkusit jaký to je.

7 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 13. července 2013 v 12:47 | Reagovat

wow! nedivím se, že ses umístila tak vysoko.
některé tvé příhody, jako bych zažila, ale  ty jich máš vážně požehnaně. aspoň máš o čem vyprávět kamarádům, když bude trapné ticho;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama