Pink Dust 4

28. března 2013 v 18:29 |  PINK DUST
Stojíme naproti sobě, já s pohledem rozpačitým a podezíravým, on s naprosto uvolněným a škádlivým.
Najednou je moje sebejistota ta tam. Rezignovaně vzdychnu a doznám: "Fajn, dostals mě."
To divné děcko se nahlas rozesměje a jeho důlky symetricky rozmístěny na obou tvářích mě přinutí do smíchu taky.
"Věděl jsem to,"prohlásil, když nabral dech, koutky úst měl ale stále ve výši očí.
"Cos věděl?"zeptám se.
"No prostě jsem věděl, že budeš skvělá. Včera jsem to věděl a dneska to vím ještě líp,"usmál se na mě.
"Ještě jsem nic nezahrála,"prohlásím chladně.
"Hraješ mi na city,"zasměje se a poté sešpulí pusu Kristián a já se v duchu ptám, co na mě vidí.
Odemkne branku a zadním vchodem mě vede do garáže. Celé tohle doupě působí trochu strašidelně, nakonec jsem i ráda, že tu nejsem sama, i když je mi víceméně jasné, že tenhle roztomilý blonďatý hejsek by neochránil ani svůj gel na vlasy, natož pak mě.
Než otevře poslední vchodové dveře, letmo si mě prohlédne a zašeptá: "Nenech se ničím odradit, kluci jsou občas pěkně zlí."
S touto poznámkou, která mi rozklepe nohy a na tváři vykreslí polekaný výraz, otevře Kristián dveře a já spatřiím světlo světa pěkně vytuněný hudební svět.
Zdi posprejované a polepené plakáty hudebních mágů, v rozích a krajích místnosti padá omítka a sype se na špinavou zeď jako hladká mouka. Celou místnost osvětluje otevřená lednička s utrženými dveřmi a jediné okno- špinavé od ptačích výkalů a zamlžené z okolní zimy. Po zemi se válí velké množství odpadků starých možná i několik let. Jediné, co tu vypadá nově, jsou barely a sklenice piva.
Celé to nevábně zapáchá kouřem a alkoholem.
Tak takhle vypadají hudební zkušebny, pomyslím si v duchu a přemýšlím, jak odtud co nejrychleji zmizet.
Od pohovky k nám dojdou dva kluci, podle téměř identického vzhledu usoudím, že jsou to bratři. Mají světlou pleť a zrzavé vlasy, oba mají brýle Rayban a oba se usmívají.
"Finn a Jack,"představí mi je Kristián a pak dodá: "Ve skutečnosti se jmenují František a Jarda, ale tady se každej nějak přezdívá."
"Tos nemusel dodávat," zasmějí se oba a pak si mě začnou prohlížet.
"Hezká seš, ještě abys něco uměla," řekne Finn a rozcuchá mi účes svojí upírsky bílou rukou.
Jack se svému bratrovi přihlouple směje v rohu a já, Finn a Kristián začneme rozbalovat mojí elektrovýbavu.
"Tak, jak dlouho hraješ, puso?"zeptá se zhurta Finn a já si jen polekaně zvykám na drzé tóny jejich hlasů.
"Dva a půl roku," odpovím.
"To je celkem málo, králíčku,"pronese z rohu Jack a mě posléze dojde, že jsou tu všichni opilí, kromě Kristiána, který mi ale místo oplzlých řečí visí pohledem na výstřihu.
Když zapojuju kabel od kytary do komba a kluci si přede mne sednou jako zvědaví porotci, najednou zachrastí klíč.
Otevřou se dveře a do místnosti vejdou dvě osoby. Muž a žena. Oba jistě o mnoho let starší než tři devatenáctiletí kluci okolo mě.
"Naše hrdličky! Rebeko, seznam se. To je náš bubeník Simon a jeho úžasná snoubenka Diana,"představí nás Finn a políbí při tom Dianinu ruku.
Diana, menší rudovlasá kráska se zelenýma očima a zářivým úsměvem si mě prohlídne a pak věnuje vřelý láskyplný pohled celé skupině.
Simon, vysoký hnědovlasý a statný chlapík s tmavě hnědýma očima se na mě také usměje a prohlásí srandovním přízvukem:
"To je ta nová mon cheri?"
Všichni se zasmějí a Simon usedne ke klukům, Diana si položí hlavu na jeho rameno a spokojeně zavrní.
Pak začnu hrát.
"Je dobrá,"zaslechnu hlas Kristiana.
Když na moment vzhlédnu od kytary, střetnu se pohledem se Simonem.
"Jsi skvělá, Rebeko!!"volá nadšeně a jeho tmavé oči jiskří životem a nadšením pro hudbu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Betty Betty | Web | 28. března 2013 v 18:34 | Reagovat

Krasny pribeh. Take pisu, ale do tohoto mam jeste daleko :(

2 Cristeena Cristeena | Web | 28. března 2013 v 20:03 | Reagovat

Píšeš tak lehce, dobře se to čte. :) Navíc Rebeka je mi hrozně sympatická a ten nápad se mi líbí!
Těším se na pokračování. (vypadá to, že jsem si po dlouhé době zase našla něco dobrého ke čtení :3)

3 Majkayela Majkayela | Web | 28. března 2013 v 20:21 | Reagovat

Skvostný, nádherně vylíčený příběh a děj :) jinak se to popsat nedá. Píšeš s naprostou lehkostí tak, že to čtenář ve výsledku musí hltat očima a chtít vědět, co bude dál :) A taky se ještě musím pochvalně zmínit o pozadí tvého blogu :D

4 Rony Rony | 29. března 2013 v 20:26 | Reagovat

Děkuju holky, moc mě to potěšilo :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama