Give him love

2. února 2013 v 23:51 |  Povídky ze života
Kdysi dávno žil v jedné rodině malý chlapec jménem Viktor. Bydlel v domku na vysokém kopci vesnice a měl výhled na celý kraj pod ním. Rád sedával na parapetu okna a hleděl jen tak na hvězdy a hory okolo něj.
Jednou takhle seděl a díval se na Velký vůz, když najednou uslyšel podivné zvířecí zvuky. Slezl po žebříku na zem a šel zjistit, co se děje.
Před domem stála dívka přibližně Viktorova věku a hladila chundelatého leonbergera.
Viktor překvapeně strnul a zarděl se, když si uvědomil, že před tou dívkou stojí jen v pyžamu.
"Ahoj,"pozdravila ho jemným hláskem ta dívka.
"A-ahoj,"vykoktal Viktor a nervózně se podrbal za ušima.
"Já jsem Natálka, tohle je Fík a teď bude tvůj nejlepší kamarád,"ukázala na hlasitě oddychující tělo po boku jejího útlého pasu.
"To je ale tvůj pes,"poznamenal Viktor.
"Ano, to je. U nás zůstat nemůže. Vezmi si ho. Vím, že u tebe bude v pořádku,"odvětila Natálka a i s Fíkem přistoupila o krok blíž k Viktorovi.
Natálku ozářil měsíční svit a Viktor měl tak na pár vteřin šanci prohlédnout si její obličej. Její modré oči lemovaly kola fialovozelených modřin a černé hluboké kruhy. Blonďaté vlásky jí vlály všemi směry a popraskané rtíky se mile usmívaly.
Viktor se jí chtěl dotknout a tak natáhl ruku k jejímu obličeji. Natálka ucukla a pak poplašeně utekla do lesa.
Fík za ní chtěl běžet ale ona stačila křiknout jeho směrem: "Fíku, zůstaň!"
Viktor Fíka pohladil a vzal ho k nim domů.
Stali se z nich opravdu nejlepší přátelé, jak Natálka předpověděla. Dělali spolu snad úplně vše od učení se do školy, přes hraní fotbalu, až po jedení špaget.
Takhle spolu trávili roky a roky života, dokud Viktorovi nezjistili rakovinu mozku.
Z denních procházek na čerstvém vzduchu se pro Fíka staly hodiny a hodiny sedění u Viktorovy postele a oblizování jeho obličeje, kdykoli jen otevřel oči. Bohužel je neotevíral moc často a jednoho dne je neotevřel vůbec.
Fík se svalil na jeho bezvládné tělo jako neohrabaný obrovský plyšový medvídek a steskem mu málem puklo srdce.
"Darovals mu lásku," zašeptal dívčí hlas a z rohu místnosti přistoupila k posteli Natálka, která oba políbila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 e-photography e-photography | Web | 3. února 2013 v 1:03 | Reagovat

Moc krásný :)

2 Harrogath Harrogath | Web | 3. února 2013 v 11:20 | Reagovat

Smutné...

3 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 3. února 2013 v 16:31 | Reagovat

takhle se sni jo? :)

4 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 16. února 2013 v 4:23 | Reagovat

Ted jsi snila? :)

5 Rony Rony | Web | 16. února 2013 v 20:25 | Reagovat

haha, jojo, to je vymyšlenej vysněnej příběh a s realitou se proplétá jen v malých nitkách :)
Doufám, že se líbilo :)

6 Vicky Styles Vicky Styles | E-mail | Web | 16. února 2013 v 21:56 | Reagovat

Opravdu krásné, zároveň i velmi smutné... Nechtěla by sis mě přidat k SB-éčkám? Tvůj blog se mi opravdu moc líbí... Když tak mi napiš sem: http://nej-basnickar.blog.cz/
Opravdu jsem ráda, že jsem měla tu čest navštívit Tvůj blog, určitě se sem budu koukat častěji ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama