Bára 18

23. prosince 2012 v 17:10 |  Bára-Příběh na pokračování
Moji milí čtenáři,
jestli tohle čtete, čtete zároveň i poslední kapitolu mého příbehu na pokračování. Ano, s Bárou se můžete rozloučit. Už se nevrátí.. Taky mi to sebralo pár slz.
Další příběh na pokračování je v přípravách!:)
Loučí se s vámi Bára, Martin, Marco posílá pusu z Itálie a malá Barunka se usmívá!:)


Podzim vystřídala zima a vršky kopců pokryl první sníh. Život se táhl jako dlouhé klubko nití, čas od času ho někdo ustřihl a já musela nabrat sil, abych se zase odkutálela dál.
Vyhodili mě ze školy, kdo by taky chtěl těhotnou sedmnáctiletou problematickou holku na prestižním pražském gymnáziu? Ano, správná odpověď-nikdo. Z té hrstky kamarádů, co jsem měla, zůstala jen Petra a Martin.
Martin. To jméno znamenalo všechno. Byl to můj nejlepší přítel, nemocný, trpící mladý muž, můj kluk, otec našeho dítěte.
Moje dítě. Já mám dítě? Já? Proč já? Já jsem dítě!
V hlavě jsem měla zmatek, tak dlouho jsem se snažila najít způsob, jak se toho něčeho uvnitř mě zbavit, až bylo pozdě a já toho tvorečka milovala. Stejně jako Martina.

Byla to láska. Ne jako z filmů, kdy holka vidí kluka, zamiluje se, dají si pusu a jsou spolu. Milovala jsem oba tak moc, že mě to samotnou děsilo. Hluboko ve mně jsem věděla, že moje duše byla stvořena proto abych je milovala. Věděla jsem, že nikdy nebudu s nikým cítit tolik. Věděla jsem, že to nebude navždy.

Martina jsem navštěvovala každý den v nemocnici. Každý den mu bylo hůř a hůř. Doktor mi řekl, že mu zbývá půl roku života.
Zpočátku jsem do nemocnice nosila kytaru a společně jsme hráli "Heart on fire", pak jsem hrála jen já a tekly mi slzy, když jsem viděla ten jeho úsměv. Nevinný, roztomilý, culící se, nemocný Martin.
Dny ubíhaly, city sílily, písnička zůstavala s námi.

Když přišlo jaro,břicho jsem měla velké jako velký nafukovací míč. Martin ho měl rád, líbal ho a hladil, pomalu a něžně.
A pak to bylo tady. Rodila jsem ve stejné nemocnici, kde byl i Martin. Málem zabil všechny doktory, jen aby mohl být u toho až se naše dítě narodí.
Držel mě za ruku a šeptal, jak mě miluje. Než jsem porodila, museli Martina odvézt, kvůli komplikacím. Nemohla jsem nic dělat.
Pak mi ukázali moje dítě. Byla to holčička. Stejné oči i nosík jako Martin. Maličké rtíky měla podobně růžové jako já. Přitiskla se ke mě a já si najednou uvědomila, že jsem její matka, že se můj život změnil, že tahle krásná holčička je na světě jen díky mě a Martinovi.
Ráno jsem se probudila v Martinově pokoji. Opatrně jsem vstala z postele a přešla k němu. Ztěžka oddechoval, ale usmíval se. Přinesli nám naši Barunku a Martin ji třesoucíma rukama pohladil.
"Dokáza-za-las..to.. Jsi- te-te-ď ma-ma-tka.."
"A ty seš táta," řekla jsem já a snažila zadžet slzy.
"Je-e-jí ro-o-diče,"zasmál se.
"Musíme se o ni dobře starat."
"And I won't let you go.."začal zpívat a já se se slzami v očích přidala.
"..now you know,
I've been crazy for you all this time
Kept it close, always hoping
With a heart on fire
A heart on fire
With a heart on fire
A heart on fire

Hand in hand, sparkling eyes
The days are bright and so are the nights
Cause when i'm with you, I'm grinning
Once I was through, but now i'm winning

No I won't let you go, now you know
I've been crazy for you all this time
I've kept it close, always hoping
With a heart on fire
A heart on fire
With a heart on fire
A heart on fire"
Jeden člověk se narodí, jeden zemře, tak to příroda dělá.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 23. prosince 2012 v 21:15 | Reagovat

Upřímně, taky mi ukápla slza! :( byl to krásný příběh a ráda jsem ho četla, doufám, že napíšeš něco dalšího :)

Jinak se mám dobře :D dneska jsem nazdobila stromeček :) a odpočívám :) co ty? :)

2 without-problem without-problem | Web | 27. prosince 2012 v 16:14 | Reagovat

Obdivuju Tě. Něco takového bych v životě nedokázala napsat. Celý příběh jsem hltala jako malé dítě.. tolik emocí v několika odstavcích.
Vážně, klobouk dolů. ;)

3 kapkapovidek kapkapovidek | 30. prosince 2012 v 16:57 | Reagovat

taky mi ukápla slza je to nádherné =)

4 kapkapovidek kapkapovidek | 30. prosince 2012 v 16:58 | Reagovat

ale i smutné

5 formal wedding dresses formal wedding dresses | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 4:26 | Reagovat

I really appreciate this post. I've been looking all over for this! Thank goodness I found it on Bing. You have made my day! Thx again!
http://www.movedress.com/informal-wedding-dress-wedding-dress-function-occasion.html

6 Natys Natys | 10. října 2013 v 21:02 | Reagovat

Tak to bylo vážně hezké tenhle příběh se mi strašně hezky četl. Teď tedy brečim a nemůžu přestat. Vážně úžasný.

7 Lilílie Lilílie | 24. května 2014 v 11:09 | Reagovat

Překrásné... povídku jsem přečetla jedním dechem a je mi líto, že nebude pokračovat.. Ale nádherně píšeš.. a ten příběh..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama