Arnoštova žena

11. května 2012 v 20:53 |  Povídky ze života
Arnošt se nervózně zavrtěl na židli ve své kanceláři. Pohodlně se opřel, zaklonil hlavu a s hlasitým zívnutím se protáhl.
"Mám vám donést ještě jedno kafe?,"zeptala se Mirka, Arnoštova asistentka.
"Ne, ten kofein mě zabíjí.,"pronesl Arnošt významně a dodal: "Krom toho, musím už jít. Má žena na mě čeká."
"Tak to přeji hezký zbytek odpoledne a přijďte nám někdy tu vaší nevěstu ukázat! Určitě musí být krásná…,"zasnila se Mirka a rychlou otočkou zmizela Arnoštovi z dohledu.
"To ona je…,"zašeptal si pro sebe a spiklenecky se usmál.
Vypnul počítač, zatáhl žaluzie, narovnal tužky na stole, utřídil papíry do složek, popadl klobouk a vyrazil.
Moment, vždyť Josefa má dnes narozeniny!, pomyslel si v duchu, když odjížděl z parkoviště.
Rozhodl se, že své ženě koupí ten nejhezčí narozeninový dar na světě. Bohužel ale neměl ani potuchu o tom, co se ženám líbí, a tak si nechával radit od zkušených prodavaček.
"A dokázal byste popsat, jakou má vaše žena asi tak postavu?,"zeptala se mladičká prodavačka s dredy.
"Tu nejkrásnější.,"zarděl se Arnošt a uhladil si pěšinku.
Prodavačka celá zrudla, nevěděla jak reagovat, ale nakonec se nesměle usmála a podala Arnoštovi černé koktejlové šaty se smaragdově zelenou mašlí v pase.
"Och!,"vykřikl Arnošt a začal jemný satén projíždět svýma dlouhýma rukama.
"Myslím, že bude mít Josefa velkou radost!,"zakřenil se.
"Určitě ano, ale jste si jistý, že jí budou? Neměla by si je raději nejdříve vyzkoušet?,"zeptala se ho prodavačka.
Arnoštovi poklesly koutky, podrbal se za ušima a pak váhavě vykoktal co nejsmysluplnější odpověď, která ho napadla: "Nechci ji do těch nákupních center tahat, víte? Ona trpí častými migrénami, proto raději zůstává sama doma v tichu. Jen občas se spolu projedeme a je nám oběma krásně…,"zasnil se Arnošt a spolu s prodavačkou směřoval ke kase.
Když vystupoval z auta, naproti seděly dvě mladé dívky. Jednu znal, byla to dcera jeho sousedky.
"Dobrý den, dámy.,"usmál se na ně.
"Co takhle pozvat nás na kafe?,"zeptala se.
"Och, slečny. Já bych moc rád, ale dnes s manželkou vyrážíme na projížďku do přírody. Bude teplá noc!,"vysvětlil Arnošt a z kufru vytáhl Josefiny šaty.
"Vy jste takový romantik!,"vzkřikla ta druhá a zarděla se. "Chtěla bych být vaší ženou!"
Arnošt se zasmál a jeho úsměv vypadal jako úsměv George Clooneyho. Dívky mu visely na očích a jejich těla hořela očekáváním a touhou.
"Ta je bohužel jen jedna, ale děkuji za lichotku."
Rozloučil se a spěchal za Josefou.
"Miláčku?,"zahulákal na celý dům.
Josefa jako obvykle neodpovídala na jeho dotazy, ráda mlčela a to Arnošta vzrušovalo.
"Mám pro tebe dárek!,"vzkřikl znovu.
Zul si boty, odhodil klobouk a spěchal za ženou.
Ležela jen ve spodním prádle na posteli a zírala na lustr nad sebou.
Běžel k ní, rychle ji políbil, hladil její dokonale hladkou pleť a vychutnával si vůni jejích vlasů a chuť neoblomně tvrdých a pevných rtů.
Josefa sledovala, jak si s ní hraje a rty držela pevně semknuté u sebe.
Arnošt se nemohl nabažit jejího mrtvolně studeného, perfektně vytvarovaného a tvrdohlavě nehybného těla.
Když skončil se svým každodenním obdivováním, začal ji oblékat.
Rád ji oblékal. Josefa ho nechávala dělat se sebou úplně vše, se zájmem sledovala jeho pevné ruce a usmívající se tvář plnou energie.
Když jí oblékl nové šaty, natočil ji k zrcadlu a spokojeně vzdychl: "Jsi tak nádherná, Josefo…"
Na hlavu jí uvázal šátek a nasadil brýle.
Pak ji vzal do náručí a spěchal ke kabrioletu.
Cestu mu ale zkřížila sousedka.
"Vaší ženě je špatně?,"zeptala se.
"Proč myslíte?,"oponoval Arnošt.
"No, že ji nesete…,"ušklíbla se.
"To ona mi usnula, než jsem se vrátil z práce, víte?,"zasmál se na ni Arnošt.
"Jo ták, no to víte, ty ženské toho hodně naspí.,"usmála se na něj sousedka a odkráčela pryč.
Arnošt Josefu posadil do kabrioletu vedle sebe, ale slunce již zacházelo, tak jí sundal brýle.
Nastartoval a vyjel.
Když vjeli na dálnici, začaly se dít věci.
Lidé se smáli, volali na Josefu, že je krásná a fotili si celý kabriolet.
Arnošt byl ze začátku celý nesvůj a ošíval se pokaždé, když se něco takového stalo, ale po čase si zvykl, na lidi se usmíval a křičel: "To je moje žena Josefa! No, není krásná?"
Všichni museli kývat a smáli se na Arnošta a ten byl spokojený. Byl na Josefu tak pyšný.
Po pár hodinách jízdy musel načepovat benzín, zastavil u benzínky OMW a Josefu nechal čekat v autě.
Když se vracel od pokladny, nějaký chlap stál u jeho kabrioletu a začal Josefu vytahovat.
Arnošt se dal do běhu.
"Stůj! Nech moji ženu na pokoji!,"zakřičel na chlapa.
"Tvou ženu?,"zakřenil se chlap.
"Ano, to je má žena Josefa. Jsme svoji již několik měsíců. Chtěls ji unést?"
"Vždyť to je jen…,"nedořekl chlap, protože ho Arnošt přitiskl ke zdi.
"Tak chtěl?,"zeptal se znovu.
"Nechtěl, já jsem si ji jen chtěl prohlédnout. Jsem také umělec, a tyhle kousky sbírám!"
"Sbíráš ženy?,"zeptal se Arnošt.
"Ne,"zasmál se umělec. "Sbírám voskové figuríny."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Styl,kterým píšu je..?

Výborný, nemá chybu 41.5% (44)
dětinský 17% (18)
dobrý, ale něco bych ti vytkla 29.2% (31)
příšerný 12.3% (13)

Komentáře

1 Alpha Alpha | Web | 11. května 2012 v 21:21 | Reagovat

Je to ale zvláštní příběh...Čtivý každopádně, zajímavý také... Myslím, že do "výborný, nemá chybu"  zbývá jen kousek...:)

2 Veronika Zárubová Veronika Zárubová | Web | 11. května 2012 v 21:29 | Reagovat

Děkuji moc!:)

3 Belinda's daily Belinda's daily | Web | 11. května 2012 v 21:48 | Reagovat

dobrý :)

4 Veronika Zárubová Veronika Zárubová | Web | 11. května 2012 v 21:53 | Reagovat

Díky:)

5 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 12. května 2012 v 9:45 | Reagovat

Zajímavá skvělá povídka. Nejvíce se mě líbila tato věta:
"Arnošt se nemohl nabažit jejího mrtvolně studeného, perfektně vytvarovaného a tvrdohlavě nehybného těla." Prostě dokonalá věta.
Také mě zaujala a rozesmála reklama na benzínku.
Jen mě trochu překvapil ten konec. Člověk, který si chce odnést osobu a podle všechno si z ní chtěl udělat voskovou figurínu. Umíš překvapit.

6 Veronika Zárubová Veronika Zárubová | Web | 12. května 2012 v 10:46 | Reagovat

Jé, děkuju moc:)
Ale on si z ní nechtěl udělat voskovou figurínu, ona už byla voskovou figurínou.. Arnošt byl takovej úchyláček!:D

7 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 12. května 2012 v 10:55 | Reagovat

[6]:Tak to už tomu rozumím. Ale na blog mě odpovídat nemusíš, já si ukládám odkazy se svými komentáři a dívám se, jestli mě někdo odpověděl.

8 Veronika Zárubová Veronika Zárubová | Web | 12. května 2012 v 11:19 | Reagovat

Aha, joj, tak promin:)

9 Radičik Radičik | E-mail | Web | 12. května 2012 v 20:40 | Reagovat

Skvělá práce, jen mě mrzí, že jsem si jako první přečetl poslední větu, a tudíž tušil pointu, ale vůbec mi to nebránilo vychutnat si tak umělecké dílo. Snad jen tu dálnici bych tam nedával, aby to bylo 100% dokonalé.Ale to je drobnost.Máš fakt talent.

10 Veronika Zárubová Veronika Zárubová | Web | 12. května 2012 v 21:13 | Reagovat

Jee, dekuju!!:) to me vzdy tak dojme, kdyz nekdo rekne ze si me dilo vychutnal:)

11 Pouli Pouli | Web | 14. května 2012 v 12:05 | Reagovat

To bylo super. Asi v půlce jsem si začala myslet, že si doma schovává mrtvolu svojí ženy a ono to bylo jinak. :D Pěkná povídka. Píšeš velmi lehce.

12 Veronika Zárubová Veronika Zárubová | Web | 14. května 2012 v 16:40 | Reagovat

Děkuju moc:), taky jsem si říkala, že to tak vypadá, ale tím více čtenáře překvapí konec:D

13 Pája z GJN ;) Pája z GJN ;) | 29. května 2012 v 13:23 | Reagovat

Taky jsem nejdříve myslela, že miluje mrtvolu své ženy :D. Nicméně tvůj záměr byl samozřejmě taky dobrý ;).
Toto je v pořadí tvůj čtvrtý počin, který jsem si přečetla. Obdivuji, že se vždycky vejdeš do tak krátkého rozsahu :D ;). Něco bych třeba víc rozvedla, nicméně tvůj styl se mi líbí. Pokračuj, a třeba se jednou dočkáme něčeho delšího... Musím se na tvém webu po něčem delším podívat ;) :).

14 Veronika Zárubová Veronika Zárubová | Web | 31. května 2012 v 9:39 | Reagovat

Děkuju, no já píšu hodně stroze, ale zas do toho dávám všechno. Hodně emocí a zážitků a zkušeností. Píšu hlavně povídky, ale delší příběh píšu taky!:)

15 Sasanka Sasanka | Web | 31. srpna 2012 v 13:18 | Reagovat

Páni! Tohle bylo teda něco. Bohužel jsem ze zvědavosti nakoukla do komentářů, jen abych se podívala, do čeho jdu. A to jsem neměla dělat, protože jsem si přečetla celou pointu, ale kdybych to nevěděla, konec by mě určitě překvapil. Píšeš dobře. Co dobře, skvěle :D A zrovna tohle je tak zatraceně originální nápad, až se trošku hanbím, co to proboha tvořím já za klišé :D

16 Rony Rony | Web | 31. srpna 2012 v 13:27 | Reagovat

Děkuju, Sasanko!:) To jsem měla nějakou nápaditou náladu zrovna:D Ale teď jsem trochu "vyschlá" a bez inspirace, ale ona si mě snad zas najde:D Blog máš krásný, hodně jsem z něho přečetla a klišé to určitě nejsou ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama