Bára 13

6. května 2012 v 11:33 |  Bára-Příběh na pokračování
Ohromeně jsem na něj zůstala zírat. Bolestným pohledem se mi zavrtával do očí. Tlačil mě pocit na hrudi, který vždy oznamoval, že je mi úzko.
Zbýval poslední měsíc školy, to už noví žáci nepřicházejí, ne? A že zrovna on?
"Kdybych neměla Filipa, nejspíš bych se roztála touhou ho políbit,"zašeptala mi Petra.
"Je divnej.,"řekla jsem já a při tom ho nespouštěla z očí.
"Co je na něm divnýho? Je to takový roztomilý nevinný štěňátko.,"ušklíbla se Péťa a taky si ho se zájmem prohlížela.
"Já ho znám.,"špitla jsem.
"Kecáš?,"otočila se zprudka Petra: "Odkud?"
"Z autobusu. Jel se mnou z letiště. Jeho babička mě začala před celým autobusem litovat a rozpovídala se o svejch a jeho problémech. Taky dneska v tramvaji, když na mě David ukázal prostředníček, hned se ptal. Šel za mnou do školy, myslela jsem, že mě špehuje, ale evidentně ne…,"povzdechla jsem si.
"Wow! No na tebe se ale směje štěstí, Baru!,"zakřenila se Petra.
"Co blbneš? Marco je podle tebe nikdo nebo co? A i kdybych byla nezadaná, můžeš mi věřit, že s tímhle kokotem bych nikdy nic neměla.,"odvětila jsem.
Petra chápavě přikývla, ale pak dodala: "Aby ti ale kvůli Marcovi neutekl život, Baru…"
Chtěla jsem ji říct, že kvůli němu bych si život klidně utéct nechala, ale její ustaraný pohled mě naprosto umlčel.

Po hodině se k Martinovi nahrnula snad celá třída. Všichni se s ním chtěli kamarádit. Jen já s Petrou jsme si nechávaly odstup.
Martin na každé další hodině příslušného profesora vždy něčím okouzlil. Ať už to bylo to, kolik toho o dané látce věděl, nebo kolika vtipy a pohotovými reakcemi profesora rozesmál.
Po obědě Petra měla nepovinnou hodinu francouzštiny, ale pro mě škola skončila. Odemykala jsem skříňku a vyndávala sako, najednou na mě promluvil Martin.
"Nemohlas vědět, že budeme spolužáci, ani já to nevěděl.,"řekl potichu.
Zůstala jsem na něj beze slova zírat.
"Jen se ti chci omluvit za všechno.,"pokračoval Martin a já ho stále hypnotizovala pohledem.
"Za babičku, za dnešní ráno, za to, že jsem tvůj spolužák…"
Zvedl ruku a já polekaně ucukla. Po čase stráveném s Marcem, u kterého by tohle gesto znamenalo, že mě chce pohladit po tváři, mi najednou nedošlo, že Martin si jen chce potřást rukou
"Promiň,"pípnul Martin.
"Neomlouvej se za všechno, Martine.,"vymáčkla jsem ze sebe.
Překvapeně se na mě usmál a pak dodal: "Vlastně ani nevím, jak se jmenuješ."
"Bára,"řekla jsem.
"Tak zítra, Báro."
Martin se otočil a kráčel směrem k východu. Sledovala jsem ho a konejšila tak představu, že to třeba není Martin, ale Marco.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Styl,kterým píšu je..?

Výborný, nemá chybu 41.5% (44)
dětinský 17% (18)
dobrý, ale něco bych ti vytkla 29.2% (31)
příšerný 12.3% (13)

Komentáře

1 Elfel :) Elfel :) | Web | 21. července 2012 v 22:18 | Reagovat

At vypadne!! Tohle mi nemůžeš udělat!! :(

2 Rony Rony | Web | 22. července 2012 v 9:50 | Reagovat

:DDDD

3 セリーヌ 財布 セリーヌ 財布 | E-mail | Web | 12. května 2013 v 3:21 | Reagovat

Altid et godt tilbud,Har handlet her masse gange og service og levering er helt i top.

4 チャンルー ブレスレット チャンルー ブレスレット | E-mail | Web | 12. května 2013 v 6:02 | Reagovat

Nemt at finde rundt på siden og hurtig handel. Perfekt!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama