Vzpomínky na léto

9. dubna 2012 v 21:01 |  Diary of an over-thinking sloth
Milí čtenáři,
ráda bych se omluvila, že jsem již dlouho nic nenapsala. Opravdu nestíhám. Ale myslím, že tohle se vám bude líbit.
Nedávno jsem si vzpomněla na léto strávené v Řecku, při té zamilované vzpomínce se mi opět rozbušilo srdce, už je to skoro tři čtvrtě roku, ale pořád na to s láskou vzpomínám. Psala jsem si deníček a psala jsem knihu,ale později jsem vše spálila a smazala, jen abych zapomněla, jediné co jsem v počítači našla byla první kapitola mé knihy, knihy podle skutečnosti. Psala jsem i anglickou verzi, kterou jsem posílala mému přítelovi Babisovi, o němž se zde dočtete.

Sedím v gatu D2 a čekám na let na řecký ostrov Zakynthos. Jedeme zase obvyklá formace: já, moje maminka, maminky nejlepší kamarádka Ivana a její syn Thomas( můj nejlepší kamarád). Letadlo má asi 40 minutové zpoždění. Vedle mě sedí Thomas a něco poslouchá na iPodu. Já mimochodem taky poslouchám, včera jsem si do mobilu stáhla super písničky, protože jsem věděla, že nuda hrozí na dovolené vždycky.

Když se tak okolo sebe porozhlédnu, není tu absolutně žádný hezký kluk. Ach můj Bože, proč já jsem ještě nepotkala ani jednoho kluka v mém životě, který by za něco stál? Moje kamarádka Anna měla už tolik kluků a já ani jednoho. Ještě nikdy jsem nedostala pusu, natož se pak líbala. Nějak mi to doposud nevadilo, ale to se časem změnilo, když jsem ve škole potkávala ty zamilované párečky a sestra si domů vodila pořád svého kluka. Říkám si, že třeba zrovna tyhle prázdniny by se to mohlo zlomit. Přece jen už mi bude patnáct a v patnácti už se můžu klidně pořádně zamilovat.

Ke gatu se přisaje chobot z letadla a my pomalu začneme nastupovat. Bože, strašně se těším... už tak dlouho jsem nebyla nikde v teple...

,, Hlavně nezapomeňte poplivat kokpit!,"ozve se mamka.

,,A nastoupit pravou nohou!,"přidá Ivana. S Tomem se na sebe podíváme a zasmějeme se pověrčivosti našich maminek.

,, Vaše palubní vstupenka,slečno...Děkuji...Přeji příjemný let..,"přeje letuška u vchodu do letadla.

,,Sedím u okénka,"zvolám na Toma a sednu si na měkké sedadlo.

Letušky nám začnou předvádět, jak se zapíná pás, nafukuje vesta a nandavá dýchací maska..Znám to nazpaměť.. Jelikož jezdím letadlem od svého jednoho roku, vůbec se nebojím létat.. Miluji létání,letiště, cestování a teplá místa na zeměkouli.

,,Dámy a pánové, vítáme vás na palubě kapitána Sayera. Upozorňujeme vás, že tento let je nekuřácký a prosíme tedy, abyste nekouřili po celou dobu letu. Také nepoužívejte některé vybrané elektronické přístroje, zejména mobilní telefony. Dámy a pánové za patnáct minut vám nabídneme oběd a nabídku studených a teplých nápojů. Přejeme vám příjemný a ničím nerušený let.,"oznamuje letuška těsně po startu.

Vytáhnu si iPod a začnu poslouchat Black eyed peas a Rihannu a konečně se dostávám do té pravé prázdninové nálady. Žádná škola, žádné učení, jen slunce, moře,písek a třeba nějaký hezký kluk...to se uvidí..

Když letíme nad Zakynthos, pozoruji jeho neobvyklý tvar a krásnou barvu moře... Je to nádherný ostrov...další do sbírky.. Jen abyste věděli, jsem zkušená lovkyně řeckých ostrovů. Byla jsem 6x na Lefkadě, 4x na Kefalonii, 3x na Limnosu a jedenkrát na Thassosu a Androsu. Zakynthos je tedy šestý řecký ostrov, který navštívím.

Po přistání a získání kufrů, nasedneme do autobusu, a ten nás veze do Hotelu The Bay na výběžku Vassilikos.

Dostaneme pokoje 6 a 8 a společně s těžkými kufry kráčíme do našich apartmánů. Hned jakmile si vybalíme,jdeme já, Tom a Ivana na pláž prozkoumat moře a užít si poslední zbytky slunce, protože už táhne na sedmou hodinu večerní.

Pláž je nádherná, malá, písčitá a útulná.. Vede k ní cesta lemovaná oleandry a z obou stran má tato skvostná pláž skály na kterých jsou sochy.. Je tak romantická.

,, Myslím, že jsme tu snad úplně sami,"prohlásí Ivana.

,,Nejsme, ještě támhle ten kluk...Co to dělá? On snad zametá písek nebo se mi to zdá?,"diví se Thomas.

Otočím se na zmiňovaného kluka. Je moc hezký, ale o něm si můžu nechat zdát. To je takový ten typ kluka, který má jistě holku.

Moře je rozbouřené a vlny mě šlehají do obličeje. Skočím do moře a to mě spolkne jako malinu.. Tak zase po roce v moři... Miluji moře a slanou vodu... Asi jsem byla v minulém životě mořská panna.

Když tak plavu v té slané lázni, neubráním se pohledu na toho kluka. Co to tam dělá? On opravdu hrabe písek. Má na sobě bílé tričko, bílé šortky a bílé tenisky NIKE s modrými tkaničkami. Připomíná mi něco mezi mladým Leonardo di Capriem a Zacem Efronem.

,, Tobě se ten kluk líbí, co?,"zeptá se Tom s úšklebkem na tváři.

,, Jo, jasně že se mi líbí. Komu by se nelíbil? Ale ten má určitě holku, o tom není pochyb..,"odpovím.

,,Co ty víš? Třeba nemá. Třeba by ses mu líbila..,"nabádá mě Tom.

,, Je úplně jasné, že má holku. Podívej se na něj, ten musí mít na každém prstě nejméně dvě."

Ten plážový kluk to ale vyřeší tak, že odejde a my se začneme bavit o něčem jiném.

Druhý den po snídani jdeme zase na pláž. Ten krásný plážový kluk tam bohužel není, ale to nevadí, stejně měl holku, klidně bych se vsadila.

V restauraci máme sraz s delegátkou. Taková ta informativní schůzka ohledně pláží na ostrově, vypůjčení aut, výletů atd.

Delegátka si sedne k našemu stolu a začne s námi diskutovat o půjčení auta. My totiž rozhodně nepatříme mezi typy lidí, kteří by celou svoji dovolenou strávili na jediné pláži. Jsme dobrodruzi a proto si většinou půjčujeme auto na týden z deseti dnů. Ale tentokrát se nám naše pláž natolik zalíbila, že si auto půjčíme jen na tři dny.

Když začne mamka s Ivanou a Tomem vybírat typ auta, už se jim do toho nepletu, protože tomu vážně nerozumím, a tak nepřítomně hledím na recepci. Najednou se tam zjeví ten kluk z pláže. Co tady dělá? Bože, je fakt cool. Má na sobě zase to samé, asi to má jako uniformu. Je opřený o recepci a evidentně na něco čeká. Ten má určitě nějakou krásnou blonďatou holku s velkýma prsy, hubeným pasem a dlouhýma nohama.

Najednou se na mě otočí. Doufám, že netuší, že jsem ho tu celou dobu pozorovala. Naše pohledy se střetnou. Má hezké hnědé vlasy, které mu trochu padají do čela, ale o to víc se mi to líbí. Je stále opřený o recepci, ale jeho předek jasně směřuje ke mně. Myslím, že se mi dívá už skoro minutu do očí.

,, Přestaň na něj koukat,"poručím si:,,To rozhodně nebude typ kluka, který by měl o mě zájem."

Určitě se hned otočí zpátky. Ale neotáčí se. Sakra,on na mě fakt kouká.

,,Veru, tak budeme mít Volkswagen Polo.,"vyruší mě mamka z mého pozorování onoho záhadného kluka.

,,Ehm...Volkswagen Polo? To bude určitě super auto...,"řeknu ledabyle a jen s tou největší námahou odtrhnu zrak od plážového chlapce.

Když se tam znovu podívám, recepční mu něco podává. Je to list papíru. Plážový chlapec se na mě naposledy otočí a pak kráčí z recepce na pláž.

Když informativní schůzka skončí, jdeme zpět na pláž. Po jedné plavbě k bójím se odtrhnu od mé party a usadím se na vysluněném lehátku. Otevřu si knihu Případ trhače jahod a začnu si číst. Když se ale na pláži objeví on, knihu přestanu vnímat. Když přichází po cestě k pláži, jemně se dotkne oleandrů, které cestu lemují. Nebo je spíš hladí? Ten ladný pohyb jsem později začala vnímat jako jakýsi jeho rituál. Dělal to pokaždé, když přicházel nebo odcházel.

Jak jsem ho tak pozorovala, zjistila jsem, že jeho práce je velmi sofistikovaná. Zastupoval hned několik funkcí. Pomáhal na baru, dělal číšníka na baru, chodil a podle zmíněného papíru od recepční kontroloval lidi a čísla jejich pokojů, narovnával lehátka, zametal cestu, hrabal písek a sbíral odpadky. Krom toho se na mě stačil občas podívat, což jsem považovala za omyl, ale na tváři mi to většinou vykouzlilo úsměv.

Celý den jsem trávila pozorováním jeho dokonalého zevnějšku a přemýšlením o tom, co mě na něm tak moc přitahuje. Kolik mu tam může být? Sedmnáct? Osmnáct?

Když se večer osprchuji, napadne mě jít se podívat na západ slunce. Na pláži už není nikdo jiný než já a.. plážový kluk.

To snad není možné? Mám na něj fakt štěstí. Myslela jsem, že touhle dobou už tu nebude. Zase hrabe písek, jako včera.

Když mě zpozoruje, nejeví žádné známky zájmu o mne. Je možné, že se stydí. Nebo prostě zájem nemá. Nebo je zadaný.

Sednu si na lehátko a pozoruji západ slunce, ale zároveň pozoruji i jeho klidnou práci. On a hrábě jsou jako tančící pár. Jeho ladné táhlé pohyby mě dostávají k šílenství.

Když se na mě podívá, srdce mi buší jako atomová bomba a po celém těle mi naskakuje husí kůže. Slunce pomalu zapadá a už není skoro vidět. Na pláž dopadají poslední paprsky slunce a já si přeji aby tahle chvíle nikdy neskončila.

Pak se ale proberu a zjistím, že už tu jsem celkem dost dlouho a mamce jsem ani nic neřekla. Zvednu se tedy z lehátka a kráčím zpět. Když se ohlédnu, plážový chlapec si mě zkoumavě prohlíží. Asi si říká, o co mi jde. Já vlastně ani sama nevím, co chci. Jediné, co mi je v hlavě naprosto jasné je to, že plážový kluk se mi líbí.

Když se ještě jednou ohlédnu, pořád na mě hledí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Styl,kterým píšu je..?

Výborný, nemá chybu 41.5% (44)
dětinský 17% (18)
dobrý, ale něco bych ti vytkla 29.2% (31)
příšerný 12.3% (13)

Komentáře

1 ポリス 時計 ポリス 時計 | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 13:19 | Reagovat

Hej Billignikefree,Jeg syntes at det er fantastisk at man kan få skoene

2 Lilílie Lilílie | 24. května 2014 v 12:19 | Reagovat

Je to zajímavě napsané.. :)

3 RN RN | Web | 1. ledna 2018 v 20:10 | Reagovat

Zakynthos je zemí plnou protikladů, barev, starobylých domů, vůně eukalyptu a levandule. Jeho pojmenování z časů benátských coby Východní květ naplňuje ten trefný význam. Je totiž schopen v sobě snoubit bohatou historii s nejprostší a nejčistší krásou krajiny. Každého v první řadě upoutá těško uvěřitelná smaragdová barva moře, lesy porostlé hory a pokojný životní styl ostrovanů. Smaragdový ostrov plný poezie, hudby a lásky je rodištěm autora řecké národní hymny, ale též sv. Denise, patrona ostrova.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama