Jak chutná hořčice?

14. dubna 2012 v 14:57
Přemýšleli jste někdy o tom, jak chutná hořčice? Já ano, donutila mě k tomu literární soutěž Art Botič s literární tématikou Jak chutná hořčice.
Napsala jsem krátkou povídku, kterou jsem následně do soutěže poslala. A ještě že tak, protože jsem vyhrála druhé místo v mé kategorii v próze.
Mohli jste mě včera vidět i v televizi Metropol. Kdo neviděl, zde je odkaz včerejších zpráv, posunte si tak na třičtrvtinu zpráv, kde zhruba začíná reportáž z včerejší akce.
A zde je mé soutěžní dílo:)

Byl konec srpna, ovanul mě vítr s lehkým nádechem začínajícího večera. Seděla jsem v hořčičném poli a vzpomínala na dětská léta strávená v dědečkově chatě s mým nejlepším přítelem Gustavem.

Mně bylo osm let a Gustavovi dvanáct, říkali nám Gábinka a Gustík, dva neposední ďáblíkové. Opravdu to tak bylo. Nikdy jsme nedokázali sedět jen tak na zadku a hledět do prázdna. Den co den jsme měli naplánované, kam poběžíme, nebo z koho si cestou vystřelíme. Milovali jsme seriál Bylo nás pět a společně jsme si řekli, že budeme stejní jako Péťa a jeho čtyři přátelé, akorát jsme byli jen dva. Nevadilo nám to, vystačili jsme si sami se sebou.

Jednoho srpnového dne, když jsem si četla v síťové houpačce na dědečkově zahradě, přiběhl za mnou Gustav, ať jdu okamžitě s ním, že mi musí ukázat něco krásného. Zahodila jsem knížku, obula špinavé tenisky a běžela za ním. Vyběhli jsme na nejvyšší kopec vesnice a Gustav mi zakryl oči.

"Viděla jsi někdy něco tak…žlutého?,"zeptal se mě a sundal ruce z mého obličeje.

Otevřela jsem oči a spatřila nezapomenutelnou krásu. Nádherné rozsáhlé žluté pole se na nás smálo jako sluníčko.

"Pojď si utrhnout jednu rostlinku,"vybídla jsem Gustíka a znovu jsme se rozeběhli.

Nakonec jsme si natrhali celou kytici těch krásných roztomilých kytek a zamyšleně prozkoumávali všechny detaily.

Chytli jsme se za ruce a protančili celým polem zvesela plni energie a neuvěřitelného pocitu štěstí. Vítr mi vál do vlasů a šlehal rozehřáté tváře.

Najednou jsme si všimli nějaké siluety za námi.

Na úpatí kopce stál starý sedlák a něco na nás se zájmem volal.

Pohlédla jsem na jeho tvář, která se zdála být laskavá a plná radosti.

"Mohli byste mi s něčím pomoci, děti?,"zeptal se a my, jelikož jsme se mu cítili být zavázáni, nadšeně přikývli a rozběhli se vzhůru k jeho domku.

Když jsme otevřeli dveře, ovanula nás sladce hořká vůně, kterou jsme ještě necítili, a zároveň v nás vzbuzovala zvědavost.

"Bojíš se?,"zeptal se mě Gustík.

"Ani za mák, ten pán je hodný,"podotkla jsem.

A opravdu byl. Posadil nás na dvě židle v jeho dílně a laskavým hlasem se zeptal, jestli nemáme hlad. A my jsme byli hladoví jako dva vlčáci. Přinesl nám dva talířky, na každém byl párek s chlebem.

Gustav po jednom hladově sáhl, ale starý sedlák ho zastavil. Gustav viditelně polkl sbíhající se sliny a ruku opatrně stáhl.

"Klid hochu, nespěchej tolik, to jídlo ti neuteče. Milé děti, vám na tom jídle něco nechybí?,"zeptal se sedlák.

Gustav hladově zakroutil hlavou, jen aby se už mohl najíst, ale já se chtěla dozvědět víc. Co skrývá tenhle dům? O co sedlákovi jde? Co by mělo tomu jídlu chybět?

"Mně ano, pane, ale nevím, co by to mělo být,"řekla jsem se sklopenou hlavou.

"Výborně princezničko, mám stejný pocit, že tenhle pokrm by nebyl pokrmem, kdyby se k němu nepřidala jistá malá ingredience, kterou dokáže ocenit každý správný labužník. Nu což, přinesu vám to, ať už nakrmíme ty vaše hladové žaludky,"mrkl na nás starý pán a na minutku se vzdálil.

S Gustíkem jsme na sebe zvědavě pohlédli, naplněni touhou, očekáváním a také hladem samozřejmě. Za chviličku byl sedlák zpátky i s bandaskou, z které se linula ta samá vůně. Odklopil víko a nám se naskytl pohled na voňavý žlutý krém.

"Stejně žluté jako ty rostlinky venku!,"vykřikl Gustík a já musela přitakat.

"Jsi bystrý, chlapče, ano venku, kde jste mi běhali, rostou hořčičná semínka a tohle je hořčice, je vyrobena z mletých hořčičných semínek. Když k nim přidáme vodu, ocet, sůl, olej a cukr, vznikne tato pochoutka, kterou vám teď potřu vaše párky.,"vysvětloval starý muž.

"Hořčice,"řekla jsem nahlas:"To zní jako, že je hořká."

"Ano, děti, dostáváme se k jádru věci, celou dobu se vás chci zeptat na zapeklitou otázku. Ochutnejte a povězte mi, jak chutná hořčice?"

Oba jsme ochutnali párek s hořčicí a zamysleli jsme se.

"Je hořká.,"řekl Gustav.

"Je sladká, ale slaná zároveň.,"řekla jsem já.

"Kdepak, je kyselá a hořká zároveň.,"oponoval Gustav.

Sedlák nás se zájmem pozoroval a na tváři mu hrál pobavený úsměv.

"Jak tedy chutná?,"zeptala jsem se ho.

"Proč se mě ptáš, děvče? To jsou tvoje ústa, tobě hořčice chutná sladce a slaně, jemu hořce a kysele. Kouzlo hořčice je v tom, že každému chutná jinak. Hořčice umí v člověku probudit několik druhů chutí. Náš jazyk je rozdělen na několik částí, každá cítí něco jiného. Takže když sníš pomeranč, cítíš kyselou chuť hlavně na stranách jazyka, ale když ochutnáš hořčici, její chuť pokryje jazyk celý. Protože hořčice je kyselá, hořká, slaná, sladká a nepopsatelně chutná. S tím musíte souhlasit, děti?"

Přikývli jsme a ohromeně si uvědomili, že jsme zase prožili další dobrodružství.

Celé léto jsme pak sedláka navštěvovali a povídali si o hořčici a o tom, jak jí vyrábí, o jeho poli zděděném po jeho prapradědečkovi a o spoustě dalších věcích týkajících se těch úžasných rostlinek.

Často se ptám přátel, jak chutná hořčice, dávám to jako kvízovou otázku, většina z nich odpoví pouze "hořce", málo z nich řekne: To je přece složité. Hořčice chutná nepopsatelně.

Ale já a Gustav se pravidelně scházíme, abychom si na ní pochutnali a společně zavzpomínali na naše dětské prázdniny a taky se vždy znovu a znovu rozhovoříme o tom, jak ta skvělá hořčice vlastně chutná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 21. dubna 2012 v 15:02 | Reagovat

Krásná povídka! :)
Gratuluji k druhému místu v soutěži :D koukla jsem se i na metropol :) ;)
Je to skvěle vymyšlené, napadlo by to málokoho, že by spolu lidí zkoumali jak chutná hořčice.... :)

2 Veronika Zárubová Veronika Zárubová | 21. dubna 2012 v 16:08 | Reagovat

Je ahoj Hráblíku!:)
To je super že se ti to líbí a že furt čteš můj blog!!:)))
Děkuju

3 時計 ポリス 時計 ポリス | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 11:24 | Reagovat

Hjemmesiden nem at navigere rundt på. Ekspeditionen fantastisk hurtig. Your opinion is valuable I am. Thank you!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama