Nebuďme zoufalí

1. února 2012 v 18:49 |  úvahy,poezie
Proč býti zoufalými?
V každém nebezpečí najdi vždy trochu bezpečí. To je staré platné heslo, díky němuž se leckdy vyhnete zoufalství.
Každý,kdo teď čte si už určitě říkal, že je zoufalý. Nikdo ale nemůže být zoufalý, pokud se sám zoufalým nenazve,to je svatá pravda.
Předloni jsem zažila opravdové zoufalství, kdy se moje kamarádka na lyžařském kurzu chtěla podřezat. Vždy se vám při takovém pocitu začnou v hlavě honit nejrůznější depresivní myšlenky a předtuchy. Nejdůležitější je ale zachovat chladnou hlavu a postavit se problému čelem.
Moje kamarádka měla opravdu těžký život. Neměla a nikdy nepoznala své rodiče, bydlela se svými adoptivními rodiči a nevlastním bratrem pod jednou střechou v jisté malé vesničce u Karlštejna. Nebyla to zrovna žádná krasavice, nejhorší bylo to, že to byl vlastně kluk v holčičím těle. Byla orientovaná na holky a dovedete si asi představit, jaké je tohle zoufalství pro dospívající puberťačku, které její tělo prostě nedopřeje svobodu.
Bylo docela zajímavé s ní být na pokoji. Zvlášť, když se zamilovala do jedné z nás na pokoji. Chodila za mnou a prosila mě o to a bych ji při jisté "chytré" hře jménem Flaška dala za úkol políbit onu dívku. Co jsem měla dělat? Samozřejmě jsem to neudělala... Naštvala se na mě a dva dny byla naštvaná i na celý svět.
Jednoho dne jsem odešla z večeře dříva chtěla jsem si číst na pokoji, ale koho neslyším brečet?
Seděla na své posteli pod otevřeným střešním oknem, vločky si nechávala v klidu a pokoji dopadávat na ramena a nepřítomně hleděla na zářící úplněk. Po tvářích jí stékaly slzy,v rukou držela kapesní nůž, který měla hrotem zabodnut v kůži a zabíjela se.
Stála jsem jak přikovaná a hleděla, co se sebou dělá.
"Běž pryč,"řekla mi tenkrát:"Nezlobím se na tebe, na nikoho se nezlobím...Ani na ni... Jsem jen zoufalá a bezmocná a nevím jak dál... Nech mě to udělat,prosím"
"Nikdo nemůže být zoufalý,pokud se sám zoufalým nenazve,"pronesla jsem svoje heslo a nenápadně se k ní přibližovala.
"Já jí miluju...Já jí miluju..Rozumíš? Já jí tak moc miluju,"opakovala stále dokola a nůž držela pořád pevně.
"Je ti třináct, máš celý život před sebou, proč se chceš zabít, kvůli jedný holce? Víš kolik jich v životě potkáš?"
Začala zbrkle naříkat, že ani jednu, že je přece lesba, že je to obrovskej handicap.
Se svojí psychoanalýzou a uklidňujícím hlasem jsem nakonec dospěla k tomu, že zdrcená zhroucená se svalila na můj klín, tiše brečela, zoufala si a nůž jí vypadl na zem. Pak usla, já popadla nůž,srčila ho do naplněné Kofoly a vyhodila do venkovního mrazu.
I když pak měla a stále ještě asi má nějaké problémy, už nikdy se nechtěla zabít. Měla mě ráda, za to že jsem jí pomohla, a já ji zato, že se už nehodlala nikdy nazvat zoufalou.
Protože kdo je zoufalý, není člověk.
Nebuďme zoufalí..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 T. T. | Web | 1. února 2012 v 19:04 | Reagovat

Je to hrozný, ale neopětovaná láska dělá hodně a zvlášť v tomhle věku. A měla štěstí, žes ji našla a pomohla jí. Jak to s ní vůbec dopadlo? Našla si třeba přítelkyni?

2 AranisLea AranisLea | Web | 1. února 2012 v 19:05 | Reagovat

A CO SEM?! Kdo je zoufalý, ten neí člověk? Fájn, tak co sem? A víš co? Nech si to pro sebe, já na to vlastně ani nejsem zvědavá!
Ale k článku (pokusím se ignorovat předposlední větu, i když už sem se nas**** i kvůli menším blbinám!). Tvou kamarádku chápu. Není řešením, vzít si život a ty ses zachovala správně (ne, nestálo mě to žádné přemáhání, toto napsat a ne, není to ironie!). Držím palce, vám oběma.

3 Lady Diabolus Mortem Lady Diabolus Mortem | Web | 1. února 2012 v 19:10 | Reagovat

Páni, to bylo úžasný. Ale je to přesně tak - člověk není zoufalý, pokud si zoufalství nepřipouští.

4 Veronika Zárubová Veronika Zárubová | Web | 1. února 2012 v 20:23 | Reagovat

[1]: Ano, dva roky jsem jí neviděla, jen jsme si psaly, a ano našla, a už jsou spolu asi půl roku, snad jim to vydrží:) Nejdřív to s ní ale holky měly opravdu těžké, protože předváděla, že je kluk a při její vizáži a povaze nebyl problém ji to uvěřit, ale některé to s ní nevydržely. Vystřídala jich docela dost, ale myslím, že tenhle vztah vydrží:)

[2]: Ahoj, jasně chápu.. Hezky se mi to mluví, zatím jsem toho moc nezažila, takže ano, někdo, komu někdo umírá na rakovinu, nebo je těžce nemocný a on neví co dál, jasně dá se nazvat zoufalým.. Mně šlo spíš o takovéhle situace, kdy se opravdu JDE něčemu postavit čelem a nenechat se svojí tvrdohlavostí vtáhnout do spleti depresí a sebevražedných sklonů..
Promiň, jestli se tě to nějak dotklo, jen můj názor,každý má právo na názor ne?:) A pokud na to nejsi zvědavá,jaks řekla, nemusíš číst,kdo tě nutil?:)Budu doufat, že to ironie nebyla a děkuju mockrát:)

[3]: Děkuju moc za pochvalu, jsem ráda, že se líbilo:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama