Jeden příběh na "kdyby"..

13. února 2012 v 18:15
Kdyby moje maminka jednoho sprnového dne roku 1981 neodjela s rodiči na dovolenou do Jizerských hor, kde můj tatínek zrovna neměl co dělat a poklidně si hvízdal na střeše své chalupy, nikdy by ho nepoznala.
Seděla na louce a četla si knihu Pohádka Máje.
Kdyby tatínek ze střechy neslezl, nesebral odvahu ji oslovit a nepřišel k ní, zřejmě by se nedozvěděl, co tak pěkného čte,ostatně to byla jeho první otázka směrovaná na moji maminku. Nedozvěděl by se ani to, že se jmenuje Eva a že zde bude už jen tři dny.
Kdyby tatínek jen trochu neodpovídal maminčiným představám o dokonalém chlapci, zřejmě by se zvedla a s knihou v ruce by ho tam nechala stát.
Kdyby spolu následující dny nestrávili a kdyby při sklízení sena nebyla dostatečně vlhká zem, aby do ní mamka mohla vyrýt své číslo, asi by o ní táta vůbec nepřemýšlel.
Kdyby ho tam po odjezdu nevyryla a táta se za bouřky nevyhoupl z válenky a neutíkal si znovu přečíst její číslo, kdyby bouřka jen trochu víc zintenzivněla na síle a maminky číslo by se smylo, tatínek by ji později asi nezavolal.
Kdyby tatínek maminku nevyzvedával ze školy,nedoprovázel domů a netrávili spolu každou chvilku volného času, zřejmě by jim nikdy nedošlo, jak se k sobě hodí a jak se vzájemně doplňují.
Kdyby si toto neuvědomili, zřejmě by nse nikdy nevzali, neodjeli na svatební cestu a nevytvořili moji starší sestru.
Kdyby se sestřička celých osm a půl let nemodlila, aby měla mladšího sourozence, kdyby tatínek s maminkou v lese nepotkali jistou "kouzelnou paní", která jim pravila, že jim jistě prospěje ještě jeden potomek a kdyby ji rodiče neposlechli, zřejmě bych se nenarodila.
Kdyby mě moje úžasná sestra v mém necelém jednom roce nechytila když jsem padala z židličky na roh stolu /vážně hrozný pád,popisuje celá rodina/, asi bych tu taky nebyla.
Kdyby jsem si v průběhu mého života nevytvořila moji tvůrčí osobnost, asi bych nepsala tento blog. Kdyby se dnes na hlavní stránce neobjevilo:"Napsat článek na téma týdne:co by se stalo kdyby.." asi bych si čaj uvařila až o hodně později /piju ho zásadně u psaní/ a už vůbec bych nepsala tento článek. Moc mě to téma inspirovalo..
Život je celé jedno velké KDYBY, jde jen o to, jakým KDYBY se vydáte, a které KDYBY vás posílí, popostrčí dál, při kterém si uvědomíte, že děláte správnou věc, při kterém cítíte, že život má smysl.. Každý den v životě je důležitý, všechny věci jsou podnětem pro jiné. V jedné minutě můžete udělat spoustu chyb, skočit do života po hlavě, udělat největší šílenost nebo tu minutu třeba jen prospíte či prokoukáte do "blba". Jde o to život žít, neohlížejte se dozadu, žijte a dělejte své KDYBY, budete koukat kolik následků vám to vaše KDYBY přinese;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | 7. března 2012 v 22:03 | Reagovat

Milá slečno,
Vaše povídky mě pokaždé příjemně překvapí! Vždy jen čekám, co pěkného zase vymyslíte.  Váš blog pravidelně sleduji a nemohu dělat nic jiného, než jen chválit a chválit. Něco ve Vás je! Opravdu máte talent!Pokračujte, Veroniko, z Vás jednou něco bude.

2 Veronika Zárubová Veronika Zárubová | Web | 8. března 2012 v 8:19 | Reagovat

Děkuji strašně moc moc moc!:)) Ani nevíte, jak mě tohle dokáže potěšit:) Na blog budu psát dál, kdybyste si chtěl přečíst moji soutěžní povídku Lízátko v soutěži Literární talent 2012, tak tady máte odkaz http://www.piste-povidky.cz/autorske-dilo/85997

A ještě jednou děkuji:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama