Bára 8

18. února 2012 v 20:31 |  Bára-Příběh na pokračování

"Marco, přestaň,"slyšela jsem se říkat. Marco mi totiž dával lehké facky do tváří, abych se probrala. Je neskutečně zvláštní pocit omdlet.
"Žiješ,ty trdlo?,"zeptal se mě.
"Evidentně,"řekla jsem ještě se zavřenýma očima.
"A zbláznila ses? Proč jsi tak rychle přidala? Jsou tu zmrazky…"
"Nepoučuj mě, ten důvod byl naprosto prostej, chtěla jsem tě dostat!"
"To se ti teda sakra povedlo, jsi vážně třída, ale nemusíš se kvůli tomu zabít. Hele nechceš už otevřít oči? Mám strach, že tu mluvím s tvým duchem.,"zasmál se Marco a já neodolala pokušení vidět jeho úsměv. Otevřela jsem oči a spatřila ho. Krčil se nade mnou a jeho modré oči těkaly pohledem z mého obličeje do trávy a zpět.
Usmál se a já se málem roztála touhou ho políbit. Ne, ještě ne.
Podal mi ruku a já se chytla a pomalu se začala zvedat, ale bolela mě hlava, takže jsem měla co dělat, abych se udržela na nohou.
Ač jsem to vůbec nečekala, vůbec mi nevadilo, když mě objal a rukou mi podepřel a lehce zaklonil hlavu a pak mi přitiskl rty na moje čelo a nakonec zašeptal do mého ucha:"Vyděsilas mě, už to nikdy neuděláš, že ne?"
"Marco,.."řekla jsem.
"Nic neříkej, jen mi to slib…,"zašeptal znovu a přitom mi prohrábl mé dlouhé vlasy.
Nemohla jsem jinak. Cítila jsem, jak se mi po tvářích kutálí slza. Přitiskla jsem se na jeho tělo a hlavu zabořila do jeho hrudi.
"Slibuju,"slyšela jsem se říkat, ač jsem v duchu byla přesvědčená, že jediné, co bych teď měla říct bylo:"Miluju tě"
Ruku v ruce jsme došli/spíše se dobelhali/ k Marcovu domu, kam mě donutil jít, protože jeho mamka je doktorka a on se obával, že mám otřes mozku, nevím, jestli to bylo kvůli tomu, jak jsem se motala, nebo kvůli tomu, co jsem cestou mlela za blbosti. Sanitku, i jeho odvoz do nemocnice jsem odmítla tak radikálně, že mu nezbylo nic jiného, než mě odvléct k nim.
"Barbara mio cara!Benvenuti, cari!,"vítala mě jeho maminka ve dveřích. Teda to jsem poznala podle jejích rozpřáhnutých rukou a milého úsměvu, protože italsky jsem se zatím nenaučila.
"Co se ti stalo?,"zeptala se mě Nathalia, která se zezadu opřela o matku,která ji obejmula a pyšně prohlásila:"Nathaly má dneska rande,podívejte,jak jí to sluší."
"Mami,"napomenula ji Nathalia a narovnala si ramínko tílka s výstřihem. Vážně jí to slušelo.
"A copak se děje, Marco, hodil jsi tu chudinku do bahna, že vypadá takhle?,"zeptala se Julliana.
"Menší nehoda, obávám se, že má otřes mozku, příště bude běhat stejně rychle jako já, je ti to jasný?,"podíval se na mě Marco a já se musela usmát.
Zatímco Julliana lítala po domě a hledá lékárničku, Nathalia si sedla vedle mě a s bradou až u kotníků se zeptala:"Tys porazila Marca?Mio dio,"odkašlala si a prohrábla si své černé mikádo.
"Nevím, jak se to stalo,"prohlásila jsem a narovnala se na pohovce.
"Lež, Baru,"řekl Marco a jemně mě postrčil do hrudníku, a vzhledem k mým břišním svalům a únavě, jsem se svalila zpátky.
Po Julianniném ošetření jsem se začla cítit lépe, nýbrž únava mě přemohla a já nemohla jinak, než usnout na jejich příjemné plyšové pohovce.
I když jsem byla hodně unavená, okolí jsem stačila vnímat taky, a tak jsem slyšela tichý rozhovor mezi Nathalií a Marcem.
"Tak, kdo to bude dnes?,"zeptal se Marco sestry.
"Jeden kytarista z kapely Pepřenka,"uchichtla se Nathaly.
"To musí bejt ušlechtilá kapela..A jak jste se poznali?"
"Nebudeš mi věřit. Normálně si spletl záchodky. A já mu objasňovala, že je na "dámách" a on na mě pak volal na parkovišti, jestli si já nechci splést auta a nastoupit k němu. Neříkej to mámě."
"Zajímavý seznámení...,"řekl Marco.
"Ty ses s ní taky seznámil dost zajímavě.,"řekla Nathalia a mě zamrazilo.
"Já se s ní neseznámil, ona mi spadla z nebe,"řekl.
"Vážně? Máš ji rád?"
"Jo, tak jako nikdy nikoho..." Měla jsem, co dělat, abych sebou netrhla.
Nathalia odešla a Marco si sedl těsně vedle mě.
Pohladil mě po zádech a já cítila, jak mi naskakuje husí kůže.
"Sei bello, bello .. Unico...,"mumlal a já mu nerozumněla, ale pak řekl něco, o čem jsem věděla význam, už když mi bylo pět.
"Ti Amo...,"řekl a já to nevydržela.
Zvedla jsem hlavu a podle jeho výrazu ve tváři jsem ho zřejmě překvapila, ale nenechala jsem se odradit.
Posadila jsem se a podívala se mu do očí.
Pak jsem vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho.
Jeden ladný pohyb k jeho ústům a už jsme pluli na lodičce naplněné vášní.
Přitáhnul si mě k sobě a druhou rukou mi projížděl pramínky mých vlasů.
Necítila jsem nic jiného než touhu nikdy nepřestat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Styl,kterým píšu je..?

Výborný, nemá chybu 41.5% (44)
dětinský 17% (18)
dobrý, ale něco bych ti vytkla 29.2% (31)
příšerný 12.3% (13)

Komentáře

1 ♀→♥JacQ♥←♀ ♀→♥JacQ♥←♀ | E-mail | Web | 19. února 2012 v 9:35 | Reagovat

Suuupeeer! Já nemůžu nic jiného dodat.

2 Veronie Zet Veronie Zet | Web | 19. února 2012 v 9:57 | Reagovat

Děkuju mooc:))

3 Elfel :) Elfel :) | Web | 21. července 2012 v 20:16 | Reagovat

KAAAAWAAAIIIII!!!!!! :O !!!!!!! Jako bych tam byl, ani jsem nevnímal, že vůbec čtu!!! Přísáhám!!! Pak na mne najednou vyskočila anketa a já lituju, že jsem si vzpomněl na Star Wars..počkám na reklamu! :D

4 ルブタン 靴 ルブタン 靴 | E-mail | Web | 12. května 2013 v 19:35 | Reagovat

super fornøyd, super snygga och sköna att gå i!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama