Bára4

21. prosince 2011 v 18:03 |  Bára-Příběh na pokračování


,,Nechceš si sundat tu kapuci?,"zeptala jsem se ho :,,Vypadáš jak nějakej skinhead, docela se tě bojím.,"

Beze slova odhrnul kapuci šedé mikiny a já jsem si ho konečně mohla prohlédnout. Po jeho snědém obličeji stékaly kapky deště, modré oči se mu zatřpytily při každém blesku a hnědé kudrnaté vlasy mu roztomile padaly všude možně, jak byly mokré.

Připadalo mi, že tohohle kluka znám už léta.Nikdy jsem takový pocit nezažila. Stáli jsme tam naproti sobě a dlouhou chvíli na sebe hleděli. Byla mi zima a třásly se mi ruce, protože déšť a vítr nabírali na síle, ale stejně bych tam takhle dokázala stát i věčnost.

Asi jsem už začala drkotat i zuby , protože se mě zeptal:,,Není ti zima?"

,,Z-z-zima?? Kd-kd-kdepa-pak.J-já s-sem v po-po-pohodě..,"vykoktala jsem, protože už se mi ústa odmítala začít hýbat.

Zasmál se a z krku si začal odmotávat šálu:,,Nevypadá to, že bys byla v pohodě,chceš mojí šálu?"

Vidina něčeho teplého na mém ledovém krku málem způsobila explozi v mém mozku a měla jsem chuť po šále čapnout, ale slušně jsem odmítla, že by pak byla zima jemu.

,,Mně?,"ušklíbnul se pohrdavě:,,Na mě zima vůbec neplatí,koukni, šáhni na mojí ruku."

Podal mi ruku a dotkl se té mé ledové. Neuvěřitelné! Jeho ruka byla tak příjemně teplá, že jsem ji musela chytit i svojí druhou.V duchu jsem na něj uvrhla podezření jestli náhodou není vlkodlak ze Stmívání( ne že bych ten brak četla, ale pořád jsem o něm slýchávala od holek, které jím byly posedlé).

,,Víš co je zajímavý?,"zeptal se mě:,,Že se tu držím za ruku s dívkou, o které nevím jak se jmenuje, kolik jí je, kde bydlí, co má ráda. Jediné co o tobě vím je, že miluješ běh a je ti zima."

Zasmála jsem se:,,Promiň, takhle se obvykle neseznamuji,jsem Bára"

,,Marco.,"představil se.

,,To je italský jméno ne?,"zeptala jsem se.

,,Jo, máma je Italka,táta Čech."

,,A proč vlastně bydlíte tady a ne v Itálii?"

,,Bydleli jsme v Itálii, ale otce to po jisté době přestalo bavit, vyhrožoval mámě rozvodem, a tak jsme se zas na nějakou dobu přestěhovali.Táta chtěl na venkov a tady je to ideální, tak tu koupil dům. A co ty? Jak dlouho tu bydlíš?,"zeptal se a přitom mně obmotával jeho šálu kolem krku.

,,Já tu bydlím už od narození.Každý rok tu běhám sama, a teď mám společníka."

,,Miluju běhání… a miluju déšť!,"zvolal Marco a rozpřáhl ruce a nastavil svou krásnou tvář studené spršce přímo.

,,Já déšť zas tolik nemusím,"řekla jsem a poukázala tak na své omrzlé konečky prstů.

,,Jéj, promiň, zapomněl jsem tě držet,"řekl a podal mi opět své teplé a opálené ruce.

Vážně mi připadalo, jako bych Marca znala už léta. Měla jsem chuť ho nikdy nepustit.

Drželi jsme se za ruce a společně kráčeli z hřiště. Povídali jsme si o škole, rodině, kamarádech a koníčcích.

Na Marcovi bylo vidět, že ani on mě nechce pustit. Nevěděla jsem, jestli si to jen namlouvám nebo se mu líbím. Po Davidovi už si u kluků vážně nejsem jistá. David se jevil tak, že mě měl opravdu rád a nakonec se ukázalo, že pro něho neznamenám vůbec nic.

Když mě Marco doprovodil až před náš dům, pustil moji již teplou ruku a řekl:,,Tak snad si spolu zase brzy zaběháme,ty malá Velio."

,,Velia?Jmenuju se Barbora,"podivím se.

,,Já vím,"řekl Marco a odběhl.

Smutně jsem odemykala a v hlavě mi znělo jméno Velia.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Styl,kterým píšu je..?

Výborný, nemá chybu 41.5% (44)
dětinský 17% (18)
dobrý, ale něco bych ti vytkla 29.2% (31)
příšerný 12.3% (13)

Komentáře

1 Elfel :) Elfel :) | Web | 21. července 2012 v 16:03 | Reagovat

Wuiiii. Aby to nakonec nebyli sourozenci. To bývá vždycky v těch slaďákách "znám ho už dlouho, připadá mi, jak kdybych ho znala od dětství" a ejhle, sourozenci,... :))) Né že by mi to vadilo, ale já jsem prostě na yaoi :DDDD Každopádně je to velmi zajímavé čtení.

2 ポリス 眼鏡 ポリス 眼鏡 | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 16:13 | Reagovat

Want to make sure you intellectuals say this?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama