Prosinec 2011

Bára 6

29. prosince 2011 v 19:01 Bára-Příběh na pokračování

Když jezdíte tři roky ze školy sama a v tramvaji, vlaku a jiných dopravních prostředcích, znechuceně sledujete líbající se párečky, ale i jakékoli jiné páry, které si spolu povídají a vidíte v nich čistou lásku a vášeň, asi si nezvyknete, že od jisté chvíle sama jezdit přestanete. Že vedle vás sedí někdo, o kom uvažujete jako o potenciálním příteli, se kterým hodláte sdílet určitou část vašeho života.

Ne, Marco není můj kluk. Tak rychlý průběh našeho vztahu opravdu není.

Ten den, co mě doprovázel, byl boží den.

Jeli jsme spolu vlakem a já potkávala své bývalé spolužačky, které se mi vždycky smály, že jediné co mě zajímá je běh, běh a běh. Nevraživě mě probodávaly a já dělala, že je nevidím. S Marcem jsme seděli naproti sobě a hráli hru, kdo se dřív rozesměje. S kamenným výrazem jsme na sebe hleděli a šlo nám to oběma dobře, ale pak si vedle mě sedl jistý ožrala a s opravdovou vervou si nahlas říhnu. A to už to Marco nevydržel a začal se mi smát.

"Prohráls,"řekla jsem triumfálně, ale upřímně řečeno bych si to s ním klidně prohodila.

"V běhu ale neprohraju,"vyplázl na mě jazyk Marco.

"To se uvidí, pane vejtaho."

V tu chvíli mi zabrněl mobil. SMSka od…Davida.

"Baruš moc se ti omlouvám, za to, co jsem udělal. Neměl jsem rozum, když jsem ti řekl, že bude lepší, když budeme jen kamarádi. Kdo by chtěl být jen kamarád s takovou sexy holkou, jako jsi ty? Jen ti chci říct, že tě mám rád a všechno ti vynahradím. Koupil jsem dva lístky do kina. Nech se překvapit, na co jdeme. V 19.00 před Cinestar, krásko"

Vydechla jsem. To je debil. No to snad není možný??? To je kretén! Jak mi tohle může napsat po dvou měsících naprosté ztráty kontaktu. To ho ta jeho krasotinka z tanečních poslala někam?

Nevěřícně jsem si esemesku četla stále dokola.

"Jsi v pohodě?,"zeptal se mě po chvíli Marco.

"Jo, jsem, jen mi přišla taková zvláštní smska.,"řekla jsem a zase zadumaně četla.

"Kdo píše?,"zeptal se Marco se zájmem.

Uvažoval jsem, jestli mu to mám říct. Nechci ho ztratit jen kvůli tomuhle imbecilovi. Ale na druhou stranu, proč bych ho měla ztratit?

"Ex-přítel."

"Aha,"řekl Marco a hlavu otočil k okénku.

Ale ne! Myslí si, že mám Davida pořád ráda.

"Zve mě do kina, ale já už ho nemůžu ani vidět, natož sedět vedle něho. Akorát nevím, jak mu to napsat slušně. Nejradši bych mu ten telefon otřískala o hlavu,"vysvětlila jsem.

"Chceš s tím pomoct? Mám mladší sestru, která řeší podobné problémy.,"řekl Marco.

"Jako že bys to napsal za mě?,"zeptala jsem se ho.

"Přesně tak. Neboj, neodešlu to, aniž by ses na to podívala, slibuju,"řekl Marco a já mu důvěrně můj mobil půjčila.

Po chvilce mi ho vrátil a já si přečetla, co na něm stojí.

"Jsem zadaná, ale můžeš si mě v tom kině vedle sebe představovat, třeba ti to pomůže, když jsem taková kočka;)"

Nahlas jsem se zasmála. "Ty jsi skvělěj, Marco, vážně nejlepší esemeska!"

"V jednom s tím tvým bývalým musím souhlasit,"podotkl Marco, když jsme šli pěšky od autobusové zastávky před můj dům.

"V čem?"

"Že jsi kočka,"usmál se na mě Marco a sklonil hlavu k té mojí. Zavřela jsem oči. Myslela jsem, že mě políbí. Ale nepolíbil. Škrtnul mi nosem a nos a řekl: "Takhle se zdraví tučňáci."

"Tím chceš říct, že jsem tučňák?,"zasmála jsem se.

"Já jsem přece taky tučňák, bellissime mio caro."

"Neumím italsky, Marco."

"To je dobře. Hned bys věděla, co jsem řekl."

"To cos řekl, byla nějaká nadávka?,"znervozněla jsem.

"Kdepak. Tak za půl hodiny na hřišti!"řekl Marco a odklusal.

,,Bellissime mio caro",vložila jsem do Google a vyjelo mi:,,Krásná moje milá"

Bára 5

28. prosince 2011 v 16:46 Bára-Příběh na pokračování

Následující týden jsem pilně trénovala na závody a běhala každý den. Marca jsem ale už neviděla. Zmizel mi ze života stejně tak rychle, jako se do něho začlenil. Bylo mi to líto. Sice jsem ho znala asi necelou hodinu, ale připadalo mi jako bychom se znali z nějakého minulého života.
Poslední týden před Vánocemi byl opravdu tvrdý. Tolik testů, zkoušení a všeho. Po besídce jsme jely já a moje nejlepší kamarádka Petra tramvají na Anděl do KFC.
,,B-smart s twistrem dvakrát."objednaly jsme jako vždy.
Sotva jsme si sedly, už u nás byl jeden pohledný blonďatý kluk a ptal se, jestli si on a jeho kámoš můžou sednout vedle. Kamarád prý hned přijde, je na záchodě.
Nechtěla jsem odpovídat, protože jsem na Pétě viděla, že se jí ten hošan zalíbil.
Ale Péťa místo jejího svůdného a krásného úsměvu jen pokrčila rameny.
Pod stolem jsem do ní kopla.
"Au, co děláš, Báro?," zeptala se mě nahlas.
Blonďák se otočil a usmál se na nás. Znovu jsem do ní kopla a ona konečně pochopila a usmála se.
"Jak se jmenujete, holky?,"zeptal se.
Zase jsem mlčela, aby Péťa měla prostor. Ale ona trubka čekala, že nás představím já.
Znova jsem do ní kopla.
Petra mě probodla očima, ale nakonec nás představila:,,Já jsem Petra a to je Bára."
"Já jsem Filip, a tohle je Marco,"ukázal na přicházejícího kluka.
Usmála jsem se, ale pak jsem se zarazila. Marco? MARCO??? Podívala jsem se na toho opáleného kluka a pak mi to docvaklo. Vždyť to je Marco! Můj Marco z hřiště!
Marco si sedl vedle mě naproti Filipovi a letmo si nás dvě prohlédnul. Nervozitou jsem sklopila hlavu a vlasy si nechala spadnout tak, aby mi Marco neviděl do obličeje.
Filip mu hned objasnil situaci a představil nás.
"Těší mě, holky,"řekl a Péťa se na oba usmála. Pak ale zvážněla a podívala se na mě.
"Baruš, co je s tebou?,"zeptala se.
"Bolí mě hlava,"zamumlala jsem a začala se zvedat. Bylo mi Petry líto. Filip se jí určitě líbil a já jí tam nechtěla nechat, ale musela jsem odejít. Bylo mi opravdu špatně.
"Počkej, mám tu Panadol, chceš?,"zeptal se Marco a já se mu po týdnu podívala do očí.
Rozšířily se mu zorničky a na okamžik se zastavil v hledání v tašce.
"Málem jsem tě nepoznal. Takhle v civilu vypadáš trochu jinak než v zabahněné mikině,"zasmál se Marco.
"Ehm.. ty vypadáš taky jinak,"řekla jsem a stále od něj nemohla odtrhnout oči.
Marco se probral rychleji a tak Petře a Filipovi objasnil situaci.
" To je můj parťák na běh, víte?,"zasmál se.
Petra na mě mrkla a ústy naznačila:"To je on??" Kývla jsem a usmála se.
" Běhá fakt dobře. Je stejně rychlá jako já. Tuhle mě málem dostala, uklouznul jsem.,"pochválil mě Marco.
" Vážně běháš tak rychle? Marco je nejlepší běžec na škole.,"podotknul Filip.
" To Bára taky. Běhá líp než kluci.,"mrkla na Filipa Péťa.
" Nepřehánějte. Aby mi z té chvály nenarostl nos.,"zasmála jsem se.
" Seš zkrátka dobrá. A jdeš zas dnes běhat?"
" Asi jo, jakto že jsi celý týden neběhal?,"zeptala jsem se a koutkem oka sledovala, jak se Petra baví s Filipem.
" Byl jsem na horách. Ale dnes s tebou půjdu.,"mrknul na mě.
"Jo a tady máš ten Panadol.,"řekl a do ruky mi vložil plato Panadolu.
"Děkuju,"usmála jsem se na něj a věřila, že mi to pomůže.
" Už asi budu muset jít,"řekla jsem a strčila poslední hranolku do pusy.
Péťa se na mě rozpačitě podívala a řekla: "Já tu ještě budu, čekám tu na mamku."
"Počkám s tebou.,"řekl Filip a usmál se na ni.
Rozloučila jsem se se všemi třemi a odešla. Neuplynulo ani pět minut a někdo mi zaklepal na rameno.
" Smím tě doprovodit?,"zeptal se udýchaný Marco a chytil mě kolem ramen.
" Jasně, že smíš."

Máte rádi Guettu?:)

27. prosince 2011 v 22:19
Nevím, kdo o něm může říkat, že je divnej nebo, že je to gay a poddobný žvásty. Podle mě je skvělej,úspěšnej, hezkej, milej a usměvavej a nejlepší DJ:)
Ale je to věc názoru.
Moje nejoblíbenější songy s D.G.:


Dáte si čaj, nebo kávu?

27. prosince 2011 v 15:09 Povídky ze života

"Dáte si čaj, nebo kávu?,"zeptal se číšník břichatého pána.
"Ano,"odpověděl pupkáč.
Číšník zůstal stát a čekal, co se bude dít dál. Vždyť mu neodpověděl.
"Proč tu ještě jste? Řekl jsem vám svoji objednávku.,"zeptal se břichatý pán zamyšleně hledíc do novin.
"Ehm, a smím se zeptat, co to bylo? Čaj nebo káva?,"vykoktal číšník.
"Vy to nevíte? A mám dojít za vaším šéfem, ať vás vyrazí hned nebo až po směně?"
"Já, ehm… asi jsem vás špatně slyšel. Místo čaje nebo kávy jste řekl ano…"odpověděl nejistě mladík a sklopil hlavu k zemi.
" Mladíku, vy mě ještě dnes přivedete k infarktu! Co jste pil proboha?"rozčílil se pupkáč a křičel na celou restauraci.
" Já vás nechci rozčílit, pane. Jen jsem si dovolil zeptat se, co za nápoj hodláte pít.."
,, Je pět hodin, vrátil jsem se z práce,chci si odpočinout a dopřát si chvilku klidu.. Co bych asi tak chtěl pít??,"zeptal se muž.
"Kávu?,"tipnul si číšník.
"Špatně! Vy hlupáku, kávu piju celý den. Navíc, říká vám něco čaj o páté?"
" Ach tak, pane. Jsem vážně hlupák, když mi to hned nedošlo. Hned vám ten čaj přinesu. Omlouvám se!,"začal rozpačitě couvat mladý číšník.
" Moment,"zavolal na něj: ,,Dal bych si ještě ovocný pohár."
" Jablečný nebo borůvkový?"
"Ano,"mrknul na něj pupkáč.
Číšník se bez váhání otočil a zadumaně přemýšlel, který pohár by mu více chutnal. Ani jeden z nich mu nechutnal, ale teď záviselo jeho místo na správném rozhodnutí.
"Kdo by jedl jablečný pohár?,"řekl si v duchu a objednal borůvkový.
S roztřesenýma rukama nesl čaj a borůvkový pohár břichatému pánovi.
Podal tác na stůl a roztěkaně čekal na reakci.
"Borůvkový.,"řekl pán a ochutnal pohár:,,Učíte se rychle, mladíku,"
"K vašim službám, pane,"řekl s úlevou číšník a otočil se.
Pak se ale zarazil.
"Pane, chcete zaplatit teď nebo až dopijete?"
"Ano",řekl šibalsky pupkatý pán a započal vytahovat peněženku.
Mladý číšník se už nebude nikdy nikoho ptát vylučovací otázkou. Nechce riskovat, že mu někdo odpoví:,,Ano".

Krásná neznámá

25. prosince 2011 v 23:59 úvahy,poezie
Na okno další slza spadla,

Květina ve váze pomalu vadla.

Krásná, hleděla v sluneční zář,

Smutek a žal zdobily její tvář.

Tolik bolesti v očích měla,

Tolik slz na tvář vyplakala.

Nic už jí nezbyde,

V tom malém srdíčku,

Možná jen přibyde,

Bolestných vzpomínek trošičku.

Na co asi myslíš, krásná neznámá?

Zlatovláska k zemi padá,

Počkej , vždyť jsi tak mladá.

Jí už slova nepomůžou,

Oči jí teď trnou hrůzou.

Oknem jí ovane vítr,

A ona naposledy vdechne a vydechne.

Sbohem, zlatovlasá panno,

jež spatřil jsem tě jedinkrát a naposledy.

Party Rock*

23. prosince 2011 v 15:55 slyším text,cítím hudbu

Super písnička:) ,,Everybody just have a good time";) Krásnej pátek přeju a asi sem večer přidám další Báru, už pátej díl:)
Mějte se hezky*

Vánoční čas,je v každém z nás!:)

22. prosince 2011 v 15:13 Diary of an over-thinking sloth
Dneska jsem byla naposledy ve škole v tomto roce, měli jsme krásnou besídku a nádhernou třídní a vánoční atmosféru. Zjistila jsem, že mnoho mých přátel jsou jako moje rodina:)
Vánoce jsou za dveřmi a proto všem chci popřát, ať si je užijou co nejlíp. Hodně zdraví, štěstí a pohody v novém dvanáctkovém roce :))
A tenhle super crazy song vám posílám pro radost;)

Bára4

21. prosince 2011 v 18:03 Bára-Příběh na pokračování


,,Nechceš si sundat tu kapuci?,"zeptala jsem se ho :,,Vypadáš jak nějakej skinhead, docela se tě bojím.,"

Beze slova odhrnul kapuci šedé mikiny a já jsem si ho konečně mohla prohlédnout. Po jeho snědém obličeji stékaly kapky deště, modré oči se mu zatřpytily při každém blesku a hnědé kudrnaté vlasy mu roztomile padaly všude možně, jak byly mokré.

Připadalo mi, že tohohle kluka znám už léta.Nikdy jsem takový pocit nezažila. Stáli jsme tam naproti sobě a dlouhou chvíli na sebe hleděli. Byla mi zima a třásly se mi ruce, protože déšť a vítr nabírali na síle, ale stejně bych tam takhle dokázala stát i věčnost.

Asi jsem už začala drkotat i zuby , protože se mě zeptal:,,Není ti zima?"

,,Z-z-zima?? Kd-kd-kdepa-pak.J-já s-sem v po-po-pohodě..,"vykoktala jsem, protože už se mi ústa odmítala začít hýbat.

Zasmál se a z krku si začal odmotávat šálu:,,Nevypadá to, že bys byla v pohodě,chceš mojí šálu?"

Vidina něčeho teplého na mém ledovém krku málem způsobila explozi v mém mozku a měla jsem chuť po šále čapnout, ale slušně jsem odmítla, že by pak byla zima jemu.

,,Mně?,"ušklíbnul se pohrdavě:,,Na mě zima vůbec neplatí,koukni, šáhni na mojí ruku."

Podal mi ruku a dotkl se té mé ledové. Neuvěřitelné! Jeho ruka byla tak příjemně teplá, že jsem ji musela chytit i svojí druhou.V duchu jsem na něj uvrhla podezření jestli náhodou není vlkodlak ze Stmívání( ne že bych ten brak četla, ale pořád jsem o něm slýchávala od holek, které jím byly posedlé).

,,Víš co je zajímavý?,"zeptal se mě:,,Že se tu držím za ruku s dívkou, o které nevím jak se jmenuje, kolik jí je, kde bydlí, co má ráda. Jediné co o tobě vím je, že miluješ běh a je ti zima."

Zasmála jsem se:,,Promiň, takhle se obvykle neseznamuji,jsem Bára"

,,Marco.,"představil se.

,,To je italský jméno ne?,"zeptala jsem se.

,,Jo, máma je Italka,táta Čech."

,,A proč vlastně bydlíte tady a ne v Itálii?"

,,Bydleli jsme v Itálii, ale otce to po jisté době přestalo bavit, vyhrožoval mámě rozvodem, a tak jsme se zas na nějakou dobu přestěhovali.Táta chtěl na venkov a tady je to ideální, tak tu koupil dům. A co ty? Jak dlouho tu bydlíš?,"zeptal se a přitom mně obmotával jeho šálu kolem krku.

,,Já tu bydlím už od narození.Každý rok tu běhám sama, a teď mám společníka."

,,Miluju běhání… a miluju déšť!,"zvolal Marco a rozpřáhl ruce a nastavil svou krásnou tvář studené spršce přímo.

,,Já déšť zas tolik nemusím,"řekla jsem a poukázala tak na své omrzlé konečky prstů.

,,Jéj, promiň, zapomněl jsem tě držet,"řekl a podal mi opět své teplé a opálené ruce.

Vážně mi připadalo, jako bych Marca znala už léta. Měla jsem chuť ho nikdy nepustit.

Drželi jsme se za ruce a společně kráčeli z hřiště. Povídali jsme si o škole, rodině, kamarádech a koníčcích.

Na Marcovi bylo vidět, že ani on mě nechce pustit. Nevěděla jsem, jestli si to jen namlouvám nebo se mu líbím. Po Davidovi už si u kluků vážně nejsem jistá. David se jevil tak, že mě měl opravdu rád a nakonec se ukázalo, že pro něho neznamenám vůbec nic.

Když mě Marco doprovodil až před náš dům, pustil moji již teplou ruku a řekl:,,Tak snad si spolu zase brzy zaběháme,ty malá Velio."

,,Velia?Jmenuju se Barbora,"podivím se.

,,Já vím,"řekl Marco a odběhl.

Smutně jsem odemykala a v hlavě mi znělo jméno Velia.

Good day,good feeling*

9. prosince 2011 v 21:18 Diary of an over-thinking sloth
Není nadto, když máte dobrou náladu, je pátek a před vámi víkend a na vše můžete zapomenout, posloucháte super písničky a vzpomínáte na peckový časy a píšete blog a pomalu usínáte a víte, že zítra se můžete vyspat do 10+:))

Posílám něco na povzbuzení:)

Bára 3

3. prosince 2011 v 17:09 Bára-Příběh na pokračování

Nebyl to přímo vražedný pohled, ale takový ten pohled, který naznačuje, že je na mě naštvaný. Protože upadl? Protože ho doháním? Protože mu jeho plán jednou nevyšel? Vím já?! Každopádně jsem se snažila zpomalit, abych ho nevylekala ještě víc. Pomalinku se začal zvedat, bylo na něm vidět, že zranění, které si způsobil asi bylo bolestivé. S velkou námahou se postavil na nohy, ale to už jsem byla metr od něho. Zastavila jsem. Když vnitřní spojení, tak vnitřní spojení. On stojí, já musím taky. Týmová práce, ne?

,,Je ti dobře?,"zeptala jsem se, protože červenohnědá šmouha na jeho noze mě lehce znervózňovala.

Prudce se na mě otočil. Podíval se mi zpříma do očí a narovnal si kapuci zpět na hlavu. Vypadalo, že se mu díky tomu značně ulevilo.Neodpověděl.

,,Ptám se, jestli jsi v pořádku.,"zopakovala jsem otázku.

,,Kdybych nebyl, vadilo by ti to?,"odpověděl na otázku otázkou. Takové lidi vážně zbožňuju.

Trochu mě vykolejil, ale odpověděla jsem mu po pravdě.

,,Ano,asi bych zavolala záchranku."

,,Nezavolala, nemáš mobil.,"podotkl triumfálně.

Nenápadně jsem si sáhla do kapsy, i když jsem si uvědomila že ho tam nikdy nenosím.

,,To máš pravdu.Nemám mobil. Ale doběhla bych domů."

,,To bys pro mě udělala? Vážně bys běžela domů, jen kvůli mně?,"zeptal se nechápavě.

,,Nebydlím zas tak daleko. A samozřejmě, že bych to udělala. Udělala bych to pro kohokoliv."

,,Jsem v pohodě.,"odpověděl, jakoby se mu do mozku vlilo alespoň trochu rozumu a nemluvil se mnou jako by byl mág nebo mudrc.Konečně jsem v něm uslyšela hlas teenagera a tak mě to potěšilo, že jsem se musela usmát.

,,Proč se tak usmíváš?,"zeptal se.

,,Začal jsi konečně normálně mluvit.."

,,Vážně?Tak to abych mluvil normálně pořád, když se tak krásně směješ.,"mrknul na mě.

Páni, ten magor, který se před chvíli tak zabijácky tvářil, se mnou flirtuje?