Bára 2

16. listopadu 2011 v 20:43 |  Bára-Příběh na pokračování
Dnes jsem potkala Davida. Dělal, že mě nevidí. Opět vystoupil z tramvaje, poté co mě spatřil. Přišlo mi to hrozně vtipný. Tak jsem se mu začala smát.Ale jen tak pro sebe, pak mě zase zasáhla rána vzpomínek. Těch milých vzpomínek na něj. Jak mi nandával kabát, vázal šálu, gentlemansky pouštěl do všech dveří,jak mi s nim bylo hezky. A smích mě brzo přešel. Pak jsem vzala do ruky mobil a začala si číst ty hezký smsky… Ale pak jsem si řekla, nač tolik smutku, kvůli jednomu blbečkovi? Všechny smsky jsem smázla, mobil zandala hluboko do tašky a s čistou duší jsem si naplánovala, že konečně zapomenu na všechny kluky a začnu hledat ducha v něčem duchaplném :DDD Tak fajn,taky že jo. Momentálně duchaplná mi přijde kytara a klavír. Bez zahrání na oba nástroje nemůžu jít spát.Vždycky hraji tak půlhodinku na klavír a pak tak hodinu na kytaru. Na ní jsem se začala učit teprve nedávno, tak nějak podvědomě kvůli Davidovi, protože on hrál a mě se to tak líbilo, že jsem chtěla taky. Když jsem si jí od bratránka půjčila, netušila jsem, jak moc mě začne bavit, kolik energie a síly mi dá. Začala jsem vybrnkávat podle sluchu úplně vše a pak se naučila pár akordů. I když mi to zatím moc nejde, stejně jsem na sebe pyšná.

Každý den běhám. Jo, taky se sama sobě divím, že se k tomu dokopu. Ano, je tomu tak, každý den v půl páté vybíhám do toho nádherného smogu,mlhy, jinovatky,tmy, nechutné zimy!! A běžím..Běhám na hřišti nedaleko od domu. Většinou se mnou běhá ještě někdo. Nevím, kdo to je. Je to postava, které vidím jen siluetu, nemůžu tedy identifikovat, zda-li je to muž či žena,mladík či stařík, nebo Zombie:D

Je to docela strašidelný.. Ta postava běhá stejně rychle jako já, akorát začíná běhat v jinou dobu než já, takže neběžíme vedle sebe, ale ona pěkně přede mnou, takže se jím snažím dohonit. Ale když zrychlím já, zrychlí i ona. Přitom se na mě neotáčí.Je to neuvěřitelné. Jako kdyby se mnou měla nějaké vnitřní spojení, či co.

Takhle spolu běháme už dva týdny. Ale až dnes, když jsem si dávala další večerní běh a vyšla ještě za světla jsem svého běhacího kamaráda(to zní jako,kdyby to byl pes:DD) konečně spatřila bez kapuci. Udělal chybu. Upadl a tak jsem ho pomalinku začala dohánět. Chvíli ležel na zemi a nehýbal se. Lekla jsem se, že je mrtvý nebo dostal infarkt(v tu dobu jsem ještě neměla páru o jeho věku). Ale nebyl mrtvý. Pomalu se začal zvedat, ale zapomněl si nandat svoji kapuci a já tak konečně spatřila jeho tvář. Ale jen nejasně. Poznala jsem v něm mladého kluka asi okolo 18. Celkem pohledný. Ale jeho výraz mě zarazil..tvářil se jako by mě chtěl zabít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 クリスチャンルブタン クリスチャンルブタン | E-mail | Web | 12. května 2013 v 6:04 | Reagovat

Hjemmesiden nem at navigere rundt på. Ekspeditionen fantastisk hurtig. Your opinion is valuable I am. Thank you!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama